Fotografická soutěž | Šokuj Jaroslava Dobeše


 


 

   

Úvodem rozhovor Ayaky s tímto známým, velmi kontroverzním umělcem >

Voda z něj kapala. Položil surf a pokračoval přesně tam, kde jsme před hodinou, když z ničeho nic vstal a řekl: Teď přijdou dobré vlny, skončili.

"Prostě celá akce je fotografické peklo. Vedro na omdlení, tisíce věřících, stovky turistů, tisíce čumilů a desítky fotografů a filmových štábů, do toho polední světlo, prostě zabiják. Když jsem to viděl, myslel jsem, že dobrou fotku neudělám..."

                     

"Přece nepovezu zpátky totéž, co tady budou mít všichni... Děsil jsem se tak dlouho, až jsem upadl do toho správného transu. A najednou Heuréka, něco mě napadlo... Ovšem musel jsem risknout zlynčování, nebo v lepším případě zatčení. No ale co je v životě zadarmo, že. A tak jsem vlezl na kříž uprostřed fanatického davu. Právě včas, protože Ježíš už ležel po mé levici a hřeb mu začali zatloukat do dlaní... Periferně vidím, jak místní vejraj, a říkám si, že pokud po mě první hodí kamenem, budou ho ostatní následovat. Zachraňuje mě profesionální fotograf, jež přestal fotit Ježíše, jehož kříž právě vztyčili vedle mě, a začal fotit mě... Stovky diváků se svými mobily ho následovaly. Trochu mě bylo líto pána s hřeby v dlaních, jako že mu kradu jeho patnáct minut slávy, a tak volám dolů na fotografa: "You got a wrong guy, hrdina je vedle..." a ukazuju na charismatického ukřižovaného. "Já vím, ale píšu knihu o fotografování a vy tam budete jako ilustrace správné lokace při akci." Povídá mi později tento Američan.

Ježíšovy fotky z vrchu opravdu nemá nikdo, jen já. Režiséři světových televizí na mě čuměli jak mlsní psi a nadávali svým kameramanům, že neudělali totéž. Takže příští rok tam poleze kdejakej hejhula, proto zpátky nejedu. Z jiného místa tam dobrou fotku neuděláte.

                          

Mnozí čtenáři mají raději vaše fotografie než Astrofocusy. Proč jim nedáte více místa?

Protože fotografování je pro mě především prostředek k tvorbě Astrofocusů, což se odráží už při focení. I zmiňovanou fotku Ježíše na kříži jsem letěl udělat pro Astrofocus jedné japonské umělkyně, která je křesťankou. Neprodal jsem fotku nikomu, a to byl zájem hned na místě, protože jsem chtěl, aby ji měla jako první.

Je focení pro Astrofocus skutečně tak odlišné?

Jo, nemusíte řešit záležitosti jako dynamický rozsah, kompozice a tak. Jediné, co vás zajímá, je váš objekt, no a světlo, čas, clona, vše se pak soustředí na něj, zbytek fotky vás nezajímá. Zatímco fotograf nasazuje filtr, aby zmírnil kontrast mezi focenou osobou a oblohou v pozadí, já fotím jen jedno - to, co právě potřebuji pro Astrofocus. Oblohu klidně přesvítím a fotím člověka či naopak. Taky můžu fotit na střed, což je naprosto v rozporu s fotografickou zásadou zlatého řezu, ale pokud to sníží možnost, že mi ruka běžce vypadne ze záběru, udělám to, protože výsledná fotka je pouze polotovar přinášející běžce, kterého potřebuji pro vytvářený Astrofocus.

                        

Vaše focení je tedy sběr fotografií pro koláže?

Ne vždy, ale v principu ano. A protože Astrofocus je nyní vyjadřovacím prostředkem mého nitra, musím mu fotografování podřídit. A proto málokdy vystavuji fotky. I v mých knihách mají fotografie menší formát než Astrofocusy.

Co nová kniha?

Úžasná, Spiritual Trekking se opravdu povedl.

Je fotografická nebo literární?

Obojí, velký formát a 400 stran umožnily představit 36 nových Astrofocusů, 3 Astrofocus mapy, 112 fotografií, včetně té výše popisované z filipínských velikonoc, ale zároveň se tam vešla textová díla jako Siamské snění, Tabu Tulku, Expedice ducha...

                     

Jste hodně vytížen?

Jo, teprve teď se dostávají na řadu lidé, co si objednali Astrofocus před osmi měsíci, a fronta se prodlužuje bez ohledu na to, jak dřu.

Čtenář, který o vás teď čte poprvé, neví, co si pod slovem Astrofocus představit...


Astrofocus původně spojoval astrologii a objektiv, a vznikl na základě mé snahy z poloviny devadesátých let přemalovat horoskopy do obrazů těm z mých klientů, kteří astrologickým obrazcům nerozumí. Po této obrazové éře nastoupila kolážová etapa Astrofocusů a příchod digitálních foťáků mi sice vzal kvalitu diapozitivů, ale dal možnost posunout Astrofocus do XXI. století.

V této éře se základna Astrofocusů poněkud rozšířila, začali se o něj zajímat lidé z různých oborů a nahradili astrologii tímto svým oborem. Psychologové dělají Astrofocus podle své „diagnózy“ klienta, architekti podle rukopisu klientova bydlení, typologové podle klientovy tváře, grafologové podle jeho rukopisu... Princip ale zůstal stejný, totiž transformovat odborný pohled na klienta do vizuálně srozumitelné podoby, ve které by mohl vnímat sám sebe, svůj život a kontemplovat nad tím, jak jeho osobnost vidí druzí.

                               


Takže něco jako slavný psychotest Strom – Dům – Postava?


Ano, ale naruby. Zatímco v psychotestu kresbou klient prozrazuje psychologovi pravdu o svém nitru, pak v Astrofocusu by psycholog klientovi ukázal, co z jeho testu vybádal.

Podle vašich webovek www.jaroslavdobes.org  je zřejmé, že hodně děláte v Japonsku.

Ano, Japonsko, Korea, Taiwan patří spolu s Ruskem, USA a Austrálií mezi hlavní styčné plochy mě a mé práce.

Japonsko je považováno za nejworkoholičtější zemi světa. Bylo těžké se tam prosadit?

Bylo. Trvalo to mnohem déle než v jiných zemích, ale vynikající je, že když vaši práci ocení, je to napořád. To mi chybělo v Česku, jeden den vás vynáší do nebes a druhý den vás ti samí lidé kamenují.

A co tedy nyní Vy a Evropa?

V devadesátých letech to byl kontinent genia loci, ale dnes mě neinspiruje. Víte, já věřím na to, že se život musí vyvíjet, a po mnoha letech strávených na kontinentě jsem rád za „Nový svět“. „Hasák“, jeden z mých mladistvých vzorů, říkával: "Lidí jsou miliardy, a abychom je stihli všechny poznat, musíme sebou hodit." No a tak sebou hážu. Samozřejmě mi Evropa, Praha, Avignon, Granada po letech odloučení chybí, ale je potřeba vstřebávat nové impulsy. Víte, když sem zavítají němečtí kolegové, tak tady v té kosmopolitní společnosti působí tak trochu jako Čech na brigádě v Mnichově, jsou to úplně jiné rozměry, je to tady Montmartre dvacátých let, New York let šedesátých...

Je pravda, že přezdívka Óm nadsamec, ta zní jako z Montmartru. Řekla bych přímo jako z Moulin Rouge...

Vznikla z drbů, které o mě kolují. Jsou plné neuvěřitelného sexu tisíce a jedné ženy, magie a tajemna. Jeden cizí pán mi napsal: „Jestli jste skutečně toto všechno dokázal, a to já nevěřím, že by to bylo v lidských silách, pak nejste běžný hormonální štvanec, nejste ani samec, co všechny zprasil, ale byl byste zázračný nadsamec, a ve vašem případě vlastně Óm nadsamec, a vaše jméno by se zařadilo mezi Casanovy a Don Juany historie..."

Kterému chlapovi by se to nelíbilo, že? A tak se ujala přezdívka Óm nadsamec.

                                

Co říkáte na svůj neusazený životní styl, vyhovuje vám?

Pokud by moje babička viděla, jak žiju, řekla by mi, že žiju jako hovado, a že si mám najít  nějakou slušnou dívku, práci u železnice a založit rodinu. Věděl bych, že z pohledu jejího světa má svatou pravdu, a protože byla nejoblíbenější osobou mého mládí, bylo by mi, na vteřinu, dokonce líto, že její moudrost nemůžu následovat.

Proč?

Nemůžu porušit slib, který  jsem si kdysi dávno dal. Slib, že budu žít tak, jak žijí hrdinové z knížek a filmů. Picasso, Warhol, Casanova, Crowley, Hillary, Eskymo Welzl, John Lennon, Gauguin mě zajímali pro to, co žili. A pokud by mi každou neděli na tenise za městem vyprávěli o svém usazeném životě mezi prací, tchýní a seriálem, určitě by se mými vzory nestali.

Ano, vím, že váš život již dnes inspiruje spoustu mladých lidí. Co byste jim poradil?

Výrobní tajemství? Udělej to hned. Ale vážně, život mě naučil, že druhým nelze radit, protože jejich osobnost, osud a život je neopakovatelně individuální. Nenechejte druhé ovlivňovat vaše sny, vaši cestu, protože jejich dobře míněné rady platí  na jejich cestě, nikoliv na té vaší.

Takže k výjimečnému životu stačí neposlouchat druhé?

Ne ne, to je pouze nutný předpoklad. Pak potřebujete štěstí nebo-li dobrou karmu a také naplnit rčení „Bez práce nejsou koláče“. Je to mystická kombinace, kterou nelze poradit. Prostě jestli ji někdo umí vycítit, tak to udělá, a naopak...

                   

Slyšela jsem, že teď se z vašeho díla nejvíce prodává ...

Víte, mě nezajímá, co se prodává. Já jsem nezávislý umělec.

OK. Myslíte si, že Astrofocus je umění?

Určitě, když ve svém Astrofocus kurzu studuji díla jeho účastníků, mívám stejné pocity jako ve světových galeriích. Samozřejmě nemluvím jako umělecký kritik, nýbrž jako divák. U malovaných a klasickým způsobem koláže zpracovaných Astrofocusů se jedná o umění tradiční. Zádrhel je u Astrofocusů z počítače. Fotografii trvalo přes sto let, než se dostala mezi výtvarné umění, a grafikům a jejich fotomontážím to může trvat další stovku.

Není vám to líto, že se plného uznání Astrofocusu nedožijete?


To neřešíte, tvorba exploduje jako láva, pohltí vás tak, že nemáte ani chuť, ani prostor přemýšlet nad věcmi, jako jsou okolní svět či uznání.

Kromě svého uspokojení hledám jediné uznání, a to nijak nesouvisí s lidmi. Od jedenácti let žiju mimo společnost, jsem věřící tantrik, promeditoval jsem stovky nocí pod širákem a v jeskyních. Řeknu to slušně... Důležitá kapitola knihy Casanova Sútra, na níž právě pracuji, se jmenuje Fuck You All.

                                            

Teď již zmiňovaná fotografická soutěž o vaše knihy a Astrofocus:



Na focení nejvíce miluji zvěčnění neopakovatelných momentů života.
Léto jich nabízí přehršel, a tak posílejte fotky, ve kterých vás život nejvíce překvapil, a nebo ve kterých jste vy s foťákem překvapili život. Protože momentky času, jak podobné fotky nazývám, nás většinou zaskočí nepřipravené a často jen s mobilem v kapse, technická kvalita či nekvalita fotek nebude hrát roli. Fotky ze zrcadlovek, kompaktů či mobilů, to je jedno, zvítězí ta, která mě nejvíce šokuje.

Tři autoři, co mě dostanou nejvíc, obdrží na konci léta jednu z těchto cen:
knihu Spiritual Trekking (v češtině),
knihu Mayský kalendář (Mayan Calendar, v angličtině),
Astrofocus z Deluxe Edition (viz www.jaroslavdobes.org),

a s ostatními se, doufám, dobře pobavíme. 

Fotky posílejte na adresu fotosoutez@poetrie.cz

Protože léto je dlouhé, může jeden autor poslat víc fotek, a protože z nejzajímavějších fotek udělám reportáž, vyhrazuji si právo zaslané fotografie zveřejnit na svých webech či ve svých knihách... Samozřejmě, pokud někdo pošle citlivé či intimní fotky, stačí mi k nim napsat, že by je raději zveřejnil beze jména či vůbec nezveřejnil, a já toto přání budu respektovat.

Už se těším na vaše překvapení. dj

P.S. Fotografie obdržené po 23.9. budou zařazeny až do ročníku druhého, jež oficiálně začne 1.6.2011