Mágova hora


 

Zima byla taková, že jsme při vaření horké čokolády málem umrzli. Z nějakého důvodu mi ve výškách nad šest tisíc metrů nedýmila dýmka, naštěstí jsme ale na K2 měli doutníky, takže jsem mohl pokuřovat dle libosti. Problém byl s jídlem. Nechuť jíst posedla všechny, kromě té horolezecké svině, co z kuchyně kradla vybrané dobroty. Nakonec jsem ho chytil a on byl vyloučen z expedice. Tato událost mě vyléčila z nemoci vidět v lidech jen to dobré.
                                                                                                                         
(Sexuální mág Aleister Crowley)

 

 

 

Průkopnická expedice na K2 z léta 1902 je později shazovaná a přehlížená proto, že se jí účastnil Antikrist. Antikrist ironicky věřící, že mu zdolání K2 ve zjevení prorokoval archanděl Gabriel, který ho na tuto expedici vyslal. Pět horolezců se tehdy s nasazením vlastních životů pokoušelo o zázrak v kraji, kde se Hedvábná stezka pohledem dotkne Ladaku, Tibetu a kraje Hunza, v němž žijí „meruňkoví nesmrtelní“. Pět horolezců se pokoušelo o zázrak, na který v jejich době lidé neměli, což oni si ovšem nepřipouštěli, což zřejmě ani nevěděli.

 

         
     

Stejně tak nevěděli, že jeden z nich se po návratu z K2 stane pochodní rebelů XX.století, protože životní motto Fuck You All transformoval do nejdůležitějšího zákona života, zákona, jenž zní:

DĚLEJ JEN TO, CO CHCEŠ.
 
         


Slušný dav bezejmenných ho za to prohlásí Největším šílencem světa, Antikristem. Na což byl nositel těchto hanlivých přezdívek, Aleister Crowley, patřičně hrdý.
Stejně tak byl hrdý na svou účast ve vůbec první horolezecké expedici na horu K2. Hora jim za toto odpanění dala co proto:


Všichni ledva plandáme nohama, každý jsme zhubli tak patnáct kilo. Průjmy, zvracení, sněžná slepota ... Nemocný je každý účastník expedice, rozdíl je jen v tom, jak moc. Já mám už měsíc teplotu přes 39°, což je nic proti tomu, čím prochází nejzdatnější z nás, Pfannfl, jenž se vrátil z posledního výstupu směrem k vrcholu na pokraji smrti. O život stále bojuje. Diagnóza doktora zněla otok obou plic, a tak mu naordinoval okamžitý sestup do bezpečných výšek. Jenomže třídenní sněhová bouře něco takového neumožňuje. (*1)


Aleister Crowley zde popisuje důvod, proč zkušení horolezci dostali od K2 na prdel. Neznali slovo aklimatizace a myslím, že, podobně jako oni, ho ve svých životech nezná většina lidí. Nemyslím tím naše horské trekingy, nýbrž Spiritual Trekking po našich snech, plánech, cílech... Zajímavé je, že nedodržení aklimatizace zabíjí zdatnější jedince. Ti slabí totiž nemají dost sil a vůle na to, aby to s výškovou nemocí přepálili. Ti silní pokračují příliš rychle příliš vysoko, a pak dopadají jako italský treker, který za dva dny proběhl týdenní trekingovou trasu z letiště v Lukle až nadosah jezer Gokyo Ri, a překonal tak přes dva tisíce výškových metrů. Byl totiž extrémně trénovaný. Ale co naplat, aklimatizace s tímto nesouvisí, takže se ve výšce 5000 metrů nad mořem zhroutil. Místní šerpové hned poznali, že je zle, a běželi s ním dolů do údolí. Pozdě. Za chvíli zemřel. Půjdete-li tento krásný trek nedaleko Everestu, minete cestou pomníček tohoto muže.

Vlevo,  ve výšce 4400m, vidíte pomníček italského trekera. Pomníček stojí v místě, kde během záchranného sestupu zemřel. Kdyby byl aklimatizovaný, zřejmě by po dalším dni treku spal v horské chatě, jejíž sutiny vidíte v rohu dole. Naposledy posloužila velké skupině japonských a nepálských trekerů, jejichž život uprostřed noci ukončila lavina; tuto událost připomíná pamětní plaketa nad sutinami chaty. Zatímco výškovou nemoc člověk ovlivnit může, v případě noční laviny je zcela v rukou osudu.

V další himalájské expedici sexuálního mága Aleistera Crowleyho, směřující k vrcholu třetí nejvyšší hory světa, nebude hrát hlavní roli výšková nemoc, nýbrž právě smrtící lavina (viz příslušná etapa Spiritual Trekkingu). V životě je to jako v horách. I když se snažíme zabezpečit vše, jsou věci, na něž jsme krátcí. A i když se nám přeci jen s přispěním štěstí povede úplně vše, nakonec to vše stejně musíme opustit; tak jako to právě opustil Edmund Hillary, člověk, který jako první (ve dvojici se Šerpou Tenzingem) stanul na vrcholu Everestu, člověk, který prožil neuvěřitelně plný život.

Nakonec i on se stal, přes vzpomínku vděčného národa Šerpů (viz dole) minulostí, do které si lidé za dvě tři generace vloží bylo-nebylo. Hora na pozadí je zřejmě poslední horou, kterou v tomto životě spatřili jak neaklimatizovaný italský treker, tak japonsko-nepálští trekeři zaskočení lavinou ... Co uvidím poslední den života já?


V životě podceněním aklimatizace neplatíme tak moc, ale rovněž necháváme zcela zbytečně umírat naše sny, projekty, cíle...
Sportovci, obzvláště běžci, něco podobného nazývají přepáleným začátkem. Marketing má podobný jev v přehřátí ekonomiky. Partneři v ponorce. Psychologové ve vyhoření...


Co bude s mladým úspěšným guruem Jaroslavem Dobešem dál? Vybere si cestu amerických guruů, cestu lemovanou davy stoupenců a miliony, a nebo se stáhne do duchovního ústraní? (*1b)


Tímto zamyšlením končil článek Hvězdná dráha českého gurua zachycující mou guruéru 90. let minulého století. Převedeno do jazyka Spiritual Trekkingu, autor se zde ptá, jestli si v budoucnosti zvolím oslavovaný výstup na Everest, a nebo tiché podivínství K2.

I když v guru branži nakonec stejně skončíte na K2, bez ohledu na styl:

Autor článku Hvězdná dráha českého gurua mě o rok dříve informoval o tom, že nebudu zařazen do jeho knihy sekt, prý protože jsem příliš mladý, a tím pádem nevýznamný guru. Tak to mě fakt vzalo.

Během dalšího roku můj věhlas vzrostl natolik, že již nebylo možné ho opomenout. A tak mi přišel email s otázkami pro jeho knihu. Hurá, byl jsem oficiálně povýšen na úspěšného, významného gurua. Konečně jsem se dostal do knihy sekt. No kdo by nezatoužil po takovém Everestu.

 

         
      TVRDÍ-LI VÁM NĚKDO, ŽE EVEREST BYL VRCHOLEM  JEHO ŽIVOTA, LŽE.
JE TO STRAŠNÉ MÍSTO...

Říká horolezec Reinhold Messner (*1c)

 
         

 

Co bude s mladým úspěšným guruem dál? Vybere si cestu amerických guruů, cestu lemovanou davy stoupenců a miliony dolarů, a nebo se stáhne do duchovního ústraní?

Citace z článku Hvězdná dráha českého gurua nenese jen zamyšlení Everest versus K2, ale také naprosto přesně odrážela výškovou nemoc mého tehdejšího Spiritual Trekkingu. Pokud se o váš projekt začnou zajímat lidé, kteří s ním a ani s vámi nemají nic společného, znamená to, že jste dosáhli výšky přes 7500 metrů nad mořem. A na takovou výšku musíte být perfektně aklimatizovaní. Což já nebyl. Úmyslně jsem podcenil aklimatizaci, bavily mě projekty, které jsme dělali, ale guru jsem být nikdy nechtěl. A tak jsem, jako všichni neaklimatizovaní, později zkolaboval - vyhořel. V Mágově hoře si povíme, jak se výškové nemoci vyhnout nejen v horách, ale hlavně v našich životech.

 

 

 

Pořád jsme čekali na konec sněhové bouře. Doktor, který stále bojoval o Pfannflův život, za mnou z ničeho nic přišel do stanu a povídá:

Crowley, máš čas? Pfannfl s tebou chce mluvit.

Se mnou? Podivil jsem se.

Jo, s tebou, říká, že my jsme tupí svalovci, kteří ho nemůžou pochopit, a že on k porozumění potřebuje básníka filosofa. No a pak dodal, ať tě zavolám.

Pfannfl nemluvil. Ležel a zíral.

Už mě to čekání nudilo, tak jsem promluvil.

Čemu neporozumí? Co je tak naléhavého, že voláš básníka?

Crowley, to jsi ty? Podívej se na mě. Dobře se podívej. Vidíš to?

Neviděl jsem nic mimořádného, ale říkám:  Jo, vidím to.

To se mi ulevilo. Bál jsem se, že mi nikdo neuvěří.

Čemu neuvěří? Zeptal jsem se Pfannfla.

No tomu, že já zde nejsem jediný já, ale že jsme tu Pfannflové tři.

Aha. To bylo jediné, na co jsem se zmohl. No co jsem mu na to měl říct? Chudák blouzní, dost možná umírá, tak co mu chcete říct.

Pfannfl se párkrát ztěžka nadechl a pokračoval do hukotu sněhové bouře.

Crowley, ti dva jsou ok a zdraví, ale ten třetí, ten třetí Pfannfl, je nějaký divný. Myslím, že je šílený... Stojí pořád nade mnou a svírá dýku. Vypadá fakt divně, jako hora. Jako K2. Bojím se usnout. Jak zavřu oči, určitě mě ubodá.

Myslím, že se Pfannflův strach a fascinace horou K2 a také posvátný falus - penis makrokosmu v Pfannflově nitru smíchaly v jedno, a to se sublimovalo v jeho vizi hory s dýkou. Nedávno jsem objevil, že změnou jednoho písmenka v zaříkadle Abracadabra získám mantrický symbol pro tento posvátný falus makrokosmu. Třeba ti to pomůže, Pfannfle... Přestože jsem neustále opakoval formuli Abrahadabra, pro jistotu jsem o Pfannflově vizích informoval doktora. Ten mu ihned zvýšil dávky morfia. (*1)

Vzpomíná Aleister Crowley na následky jejich neznalosti aklimatizace.

 


Abrahadabra, Abrahadabra, opakoval jsem uvnitř promrzlého těla v naději, že alespoň zaříkadlo velkého Ala pomůže vyvolat v mém těle teplo, když už selhaly všechny pokusy o magické rozehřátí těla skrze Naropovu jógu, tibetské tummo tummo. Opustil jsem centrální Sušumnu a během Abrahadabra dýchám Pingalou. Pravou nosní dírkou vdechuji i vydechuji. Ukazováčkem tlačím na bod GV4, jehož přezdívka Brána života v mé situaci nabírá fatálních rozměrů.
              

GV4 je akupunkturní bod známý jako Brána života. Nejdůležitější bod jangové „mužské“ energie sexu se v tantře Levé ruky (Vama Marga) využívá často k nabuzení vnitřní energie, vitality, která v nás evokuje touhu něco dělat, touhu po lásce, milování či splynutí s existencí.

Dostatek této energie z Brány života je opakem stavů vyhoření, nudy, impotence, frigidity a samovolného celibátu. Zhang Sanfeng, mimo jiné šaolinský mnich, poustevník z legendárních hor Wudang a zakladatel tai-čchi, již ve středověku zařadil GV4 mezi 36 tzv. vitálních bodů, jejichž stimulací lze omráčit, znehybnit či zabít soupeře. Ve slavné scéně filmu Kill Bill 2 Uma skrze údery na tyto body ukončuje vztah s bejvalým.

V realitě se Brána života (GV4) ovlivňuje spíše moxováním (požehováním - zahříváním třeba zapálenou cigaretou, tyčinkou atd.), potíráním hřejivou emulzí či třením v kombinaci s masáží a samozřejmě akupresurou či akupunkturou. K tlumení přetlaku erupcí v GV4 lze použít chladivou emulzi, led, polibky s foukáním atd. V Óm nadsamcově surf tantře se stimulace Brány života kombinuje se stimulací oblasti rtů (zakončení drah GV i CV) a oblasti rozkroku (obzvláště body GV1 a CV1).

 

Pořád nic. Mentálně si představuji inkubické háčky ve svých oblíbených expartnerkách  a snažím se nasávat pocit síly a tepla. Cítím se o něco lépe. Povzbuzen opakuji Abrahadabra, Abrahadabra ještě intenzivněji a čekám, zda se nezjeví poušť, pyramida a egyptský bůh Horus. Vím, že jestli nezabere Al Crowley, skončím těsně pod svou osobní K2, zahrabán na věky zůstanu ve sněhu. Najdou mě nejdřív za půl roku, na začátku nové horolezecké sezóny. Teď v zimě na K2 nikoho nepotkáte.

                                                         Nechci umřít dnes, zahrabán v kletbě.
                                                 Když už, tak chci umřít zítra při žití svého osudu.

Zamumlal Kelly, jehož myšlenky přeskakují od magie Abrahadabra k milionu témat. Teď zrovna zavítaly ke vzkazu v péřovce, který Kelly připravil pro případné nálezce jeho mrtvého těla.

                                              Prosím, dejte mi na jednoduchou plaketu tento nápis:

                    Zde skončila pouť tantrika Kellyho, žáka zmizelého surfera Óm nadsamce.

Pak se to stalo. Myšlení pohltilo zelené světlo. Ze světla vystoupila poušť a pyramida celá popsaná slovem Abrahadabra. Kelly opouštěl tento svět. Z pyramidy se vynořil obrys podivné postavy. Horus... Kelly jako pískot v uších slyší ze všech stran Abrahadabra, hlava třeští k prasknutí. Poslední záblesk reality, který si Kellyho vědomí uvědomí, je, že necítí tělo, že upadá do smrtelného komatu podchlazení... Kelly nehodlá bojovat, radostně se vytrácí v nekonečném Abrahadabra, ve zvuku mágova vesmírného penisu...

Je ráno. Trochu se zastydím za svou noční paniku. Vycucnu dva sáčky energy drinku a už cpu do sněhu dynamit, nebo co jsem to na pakistánském trhu koupil. Ještě doutníček na počest Crowleye, muže, který tu před sto lety prošlapával sníh budoucím generacím. Pak už chystám snowboard. Konečně naplním surftantru, vše, co mě naučila, v tom, co umím nejlépe. V tom, co miluji. Škoda, že mě nevidí Óm nadsamec, je to snad poprvé, kdy se řídím jeho naukou, přikázáním třináct, jež zní:

 

         
     

ŽIVOT JE PŘÍLIŠ VZÁCNÝ NA TO, ABYCHOM DĚLALI COKOLIV JINÉHO NEŽ TO, CO MILUJEME.

TO, CO MILUJEME, JE NÁŠ OSUD.


VŠE OSTATNÍ JE KLETBA.


 
         

 

Dynamit ve sněhu na můj pokyn exploduje. Ozvěna je šílená, Abrahadabra se rozléhá... A pak nic. Jsem zklamán. Bez laviny pro mě jízda dolů nemá význam. Nechci se bavit jízdou v panenském sněhu, chci víc. Chci tsunami pro snowboard. Najednou cosi zapraštělo. Neuběhla ani vteřina a hukot začal... Adios spánku! Amore mio, jdem na to! Přichází Mahámudra...

Z knihy Óm nadsamec vyučuje Tantru, jejíž kapitoly naleznete zde >>>


 

 

 

  • kapitola Mágova hora II brzy vyjde zde na www.poetrie.cz >>>
  • kapitola Fuck You All - Level 8611 (kapitola Mágově hoře předcházející) zde >>>
  • Mágova hora i Fuck You All patří do série Spiritual Trekking. První text této série Spiritual Trekking, který zachycuje atmosféru, ve které autor Jaroslav Dobeš během několikaletého pobytu v Nepálu projekt Spiritual Trekking tvořil, naleznete zde >>>

 

.......................................................................................................
(*1)   Psáno volně či na motivy The Confessions, pamětí Aleistera Crowleyho
(*1b) Z časopisu Dignit (Hvězdná dráha českého gurua)
(*1c) http://www.planetmountain.com/english/News/shownews1.lasso?l=2&keyid=37209); horolezec Reinhold Messner v roce 1986 jako první člověk stanul na vrcholech všech 14 osmitisícovek;  stejného výkonu, coby první žena, letos na jaře (2010) dosáhla korejská horolezkyně Eun-Sun Oh