Článek
 
Magická exhibice jídla Jaroslav Dobeš

Magická exhibice jídla 3.díl, část B

Jaroslav Dobeš



17. kapitola

Úleva v hlavě i břiše během našeho Aurarelax® Zazenu? Třeba máte dlouhé vedení (a nebo to vysvětluji blbě). Dlouhé vedení, dlouhé střevo (milovníci sladkého) a krátké střevo (nemasopůstaři) a Hara-břicho jako centrum osobnosti, charakteru a sídlo duše. Lidové tvořivosti? Tlachy babek kořenářek a hochů s malým penisem? Do milénia možná, ale 21.století potvrdilo břicho jako náš druhý mozek, mající více nervových buněk než mícha, víc jich má jen mozek samotný. Klasik oboru medicíny (Neurogastroenterologie), který se prosadil na výsluní z žumpy výsměchu svojí celoživotní prací, Michael Gershon (s výzkumem začal 1958 a v roce 1981 mu začali kolegové naslouchat) vydal roku 1998 knihu Druhý mozek, ve které potvrzuje, že střeva myslí a následně spouští reakce.



Foto  Jaroslav Dobeš ● ke stažení zde >>
Windsurfing, France, Karbone  
 


Přestože téměř všechna nervová spojení tečou z Hara (břicha-druhého mozku) do hlavy, v okamžicích "tady a teď " (když se lekneme, jsme pod úzkostí, napětím, atd.) kontaktuje mozek v hlavě kolegu ve střevech, aby zareagoval. Střeva pak vypustí do těla některou z látek a my se v dané situaci cítíme lépe nebo ještě hůř. Vědecky tak máme vysvětleno, že vzrušení či strach z adrenalinových sportů je neviditelnou potravou nutící pracovat naše střeva (břicho–Hara).

Druhý mozek-břicho není stejné jako hlava, není uvyklé ke komunikaci s naším egem, nebylo celé dětství cvičeno k poslušnosti. Stojíme na okraji mostu odhodláni skočit první Bungee a naše ego a individualita ("kupa historek slátaných z výběru okamžiků minulosti") přesvědčují mozek, že je to bezpečné, vychytané. Vždyť i posera a alkoholik Kvido skočil. V krizových situacích rozumové argumenty nepomohou, tělo si dělá, co chce, a může za to Hara-druhý mozek. Velmi podobný proces můžeme vidět u depresářů. Lidé kolem dělají, co můžou, aby jim vysvětlili, že nemají důvod k depresi. Snaží se je rozveselit, zabavit, ale oni uvnitř vůbec nereagují, jako by neslyšeli. Přitom to jsou často velmi vzdělaní chytří lidé s vysokou mírou sebekontroly a silnou vůlí, což znamená, že by neměl být problém získat podporu hlavy, jenže tělo si dělá, co chce, a deprese nekončí. Ve starém Japonsku by jak depresář, který si neumí poručit, tak skokan Bungee, který uteče z mostu, protože nepřekoná svíravé pocity způsobené látkami ze střev (zažil jsem lidi, kteří neskočili), byli "Maha Nuki" (člověk se špatným Hara).

Jeho opakem je "muž velkého břicha" ovládajícíumění Hara gei. Odvaha, optimismus, úspěch, oblíbenost, nečekaná vítězství, rozvážné moudré jednání, bezdůvodná radost z žití. To vše a ještě víc má lidem přinést zvládnutí umění břicha (Hara gei). Je vůbec možné, aby vše, po čem člověk touží, leželo v našich střevech? Mnoho látek, které ovlivňují naše pocity a nálady a následně naše chování, má na svědomí Hara-druhý mozek. Dopamin, benzodiazepiny a další látky, které často najdete v prášcích na uklidnění.

„Buď přítomen a naslouchej své HARA, pak vítězství přijde samo.“

„No dobře, mistře, a co tak mě naučit, jak dlaní přeseknout cihlu,“
pomyslel si západní hippík, který ve zlaté éře New Age vstoupil do japonského zenového kláštera s výukou bojových umění. Byl zcela otráven filozofickými kecy.




Foto Jaroslav Dobeš ● ke stažení zde >>
Karate and Emancipation, Nepál, Durbar Square


Jenomže z pohledu druhého mozku si lze pod ovládnutím Hara představit převzetí chemické továrny na pocity těla. Představte si bojovníka, který si ovládnutou Hara sám ovládá, kdy mu druhý mozek vystříkne něco na tišení bolesti a kdy zase látku zvyšující sílu. A naopak znám osobu s úspěšným dlouholetým studiem nějakého "Kung Fu-Karate", kterou na cestách po Asii v první krizové situaci vyřídil o dvě hlavy menší skřítek, který se neuměl prát. Jak na to? Ta trénovaná osoba neovládla svou Hara a ve chvíli, kdy na ni skřítek uprostřed noci vyskočil, celé tělo ztuhlo a mozek nedokázal reagovat. Naopak jsem potkal spoustu křehkých dívek a obézních mužů, kteří znali jediný trénink těla, dobře pojíst. A tito lidé, když se dostali na pokraj zhroucení, ať už v horách nebo v kritických životních situacích, poté, co se jejich mozek vzdal, zapli cosi uvnitř (zřejmě Hara-Druhý mozek) a zvládli to, co nebylo v jejich silách, s bravurním přehledem.

Dobrý, úspěšný život není o hlavě a svalech, ale právě o schopnosti reagovat zevnitř na překvapivé momenty, ve kterých se mění budoucnost.

18. kapitola

Masatake Morita
(žil 1874 – 1938) byl japonským Freudem, který jako nemocniční psychiatr vyvíjel psychoterapii pro lidi s neurózami. Pojem neuróza v Moritově pojetí zahrnoval široký rejstřík lidských problémů. Pro nás je zajímavé, že jeho techniky vycházely ze Zen Buddhismu a ten, jak již víme, se opírá o pozemský střed člověka, o Hara-druhý mozek. Jen pro pořádek, jak v katolictví žena neměla duši rovnou mužské (dle církevního koncilu v Maconu roku 585), tak ve starém Japonsku neměla žena Hara rovné mužskému. Někdy se za její Hara považoval podbřišek (děloha) a jindy bylo její Hara v synech, které porodila. Z pohledu druhého mozku tyto verze odpadají, protože střeva máme všichni.



Foto  Jaroslav Dobeš ● ke stažení zde >>
Sacred Bath in Ganges. India. Posvátná koupel v Ganze.


Morita jako psycholog převáděl tradiční trénink Hara Gei pro modernímu člověku bližší rady hlavě.
"Musíš přijmout své pocity, a pak udělat to, co musíš udělat." Řekl by profesor roztřesenci z okraje mostu. Ten by se rychle skamarádil se svíravým strachem, aby mu nakonec řekl: "Tak co, vole, jdeme natooo..." Možná by stejně neskočil, histamin by zvítězil a on by se tam přede všemi posral. Ale i tak by udělal první krok ke zlepšení svého Hara.

Morita řadil mezi příznaky neurózy typu B: zvýšený tlukot srdce, zrychlený dech a úzkost. Tedy vše, s čím by se roztřesenec na mostě setkal. Za úzkostí viděl přehnanou touhu po úspěchu. Ovšem to totální vítězství histaminu ve formě posrání neskokana by zařadil mezi neurózy typu A: problémy se žaludkem a střevy (také chronická únava, pískání v uších, podrážděnost, "impotence", nespavost) a přehnané pocity sebevědomí a nebo méněcennosti.

Workoholici a všichni, kteří propadají marnosti, že jejich úsilí nemá konce, tak, jako náš roztřesenec na mostě, který se snaží ze všech sil a stejně neskočí.

„Zapomeň na to, čeho chceš dosáhnout, nepředstavuj si budoucnost ani to, že letíš vzduchoprázdnem. Pamatuj, že každá přítomnost je nová, tady a teď. Možná jsi v minulosti pokaždé narazil poté, co ses odvážil skočit, ale tato přítomnost nesouvisí s minulostí, je zcela nová. Úspěch a dobrý osud se odvíjí od usilovné práce v přítomném momentu. Stojíš tu nad propastí a chceš dolů, nemysli na cíl, uvědom si své nohy, mysli na to, co je potřeba udělat v této vteřině. Zatni lýtka, pokrč kolena, odraz se... vše ostatní neovlivníš, protože to ještě není, a pokud neuděláš to, co je potřeba udělat právě teď, nikdy to nebude.“
Řekl by mu (možná) Morita.



Foto  Jaroslav Dobeš ● ke stažení zde >>
Gold třída na bungee jumping meditaci


„Ty vole, on se posral.“ Neslo se mostem vítězství histaminu, což je jedna z látek, které vypouští Hara-druhý mozek, zaznamená-li hlava mimořádnou situaci. Dávka histaminu sevře břicho někdy až do křečí a může spustit také průjem strachu.

Posraný neskokan se odvazuje obtěžkán mnoha pocity řazených Moritou pod neurózy typu C: pocity selhání, děs z chyb (také z hříchu a špatnosti obecně), pozorování vlastní nedokonalosti a obavy až mindráky z lidí. Morita viděl v plachosti přehnanou touhu zalíbit se. Čím by vyprovodil posraného neskokana k autu? Musíš se mít rád i v takové potupné situaci. Kdo jiný by se teď měl za tebe postavit, když to neuděláš ani ty. Neskočils? Posral ses? No a co, je to tvůj život a ty si můžeš dělat, co se ti zachce. Pamatuj, že sebeakceptace je ze všeho nejdůležitější. Nejlepší bude, když se pochválíš za předvedenou odvahu.“ „Cože?“ Vytřeští neskokan nechápavě oči na profesora, který řekne:

  „No jen řekni, kdo z těch lidí na mostě by to dokázal taky? Neskočit a veřejně si ulevit. To vyžaduje velmi silnou osobnost, přijmi ji a spolu se naučte využívat tuto obdivuhodnou odvahu k voňavějším činům.“
(kniha z roku 1976 Morita psychotherapy od D.K.Reynoldse rozebírá spojení psychologie se Zenem v řeči moderní doby...)

PS: Toto ovšem nebyly citace, příběh o neskokanovi jsem si vymyslel (Ne?).

„Vidíš tu kočku? To jsou kozy.“
Zatímco muži pozorují populární domácí zvířata, mají jazyk citlivější na sladkosti než kočka s kozami, kterou pozorují. Kočka bez koz, tedy číča domácí, nedokáže
sladkou chuť rozeznat vůbec (alespoň podle dosavadních výzkumů).

Vyrůstal jsem se psy, a tak netuše chybu, část jogurtu ze snídaně putovala na misku kočičce. Její majitelka málem omdlela. Mléčný cukr (laktóza dělá totéž také s většinou starších mužů) v těle kočky způsobí průjem. Na vlastní oči mě o tom přesvědčila. Neznám intenzivnější vůni než kočičí.

Toto má být dle vědců hlavní motiv přírody, proč obdařila lidská střeva samostatným "myšlením". Jíst se musí od okamžiku narození, zatím co se hlava "rozkoukává" v novém světě mimo matku, začíná na vzdáleném konci těla novorozenec nasávat, trávit, čůrat a kakat. Zřejmě je bezpečnější, aby si tyto velmi složité procesy řídilo břicho nezávisle. Ocitne-li se uvnitř škodlivá látka, vypustí ji ven. Ano, neskokan z pocitu ohrožení poté, co Hara-druhý mozek vypustil Histamin (a spol.) nemusel dopadnout jen jako kočička po jogurtu, jako bonus tam také mohl někoho poblít.



Foto  Jaroslav Dobeš ● ke stažení zde >>
Sufi dervish. Rotujíci derviš.


Není pak divu, že se spousta lidí Hara-druhého mozku bojí. Poznáte je zvýšenou sebekontrolou (sešněrovaností) a touhou kontrolovat děje kolem, včetně druhých lidí a života samotného. Vyhýbají se novinkám a všemu neznámému, jen aby nebyli nuceni reagovat v přítomnosti, tady a teď. Protože přítomnost není kontrolována hlavou a jako první na ni reaguje druhý mozek–Hara, někdy tak, že se z přítomnosti poblijete nebo poserete. Naopak lidi ovládající umění břicha poznáte uvolněným spontánním chováním. Sešněrovanec, vystrašený ze svého "břicha", by nikdy na Bungee most nešel. Podobné aktivity odsoudil hned, jak o nich uslyšel v televizi, zatímco vegetil na sedačce doma.
Takže náš příběh s neskokanem by se nemohl stát. Mohl. Jak to? Sešněrovanci jsou z času na čas nuceni překonat kulisy svých jistot tlukotem společnosti. Pokud by šli v neděli skočit všichni kolegové z práce, šel by též, aby neztratil tvář a dobytý sociální statut. A pokud by skok proběhl hladce, mohl by se dokonce stát součástí jeho kulis životních jistot. Tedy novým koníčkem, za který sbírá společenské body. Situace nejvíce hýbají střevy, jsou-li nové a nečekané. I náš neskokan se připravuje na druhý pokus. Druhý pokus je vždy mnohokrát jednodušší. Jenže řekněte, kolik lidí by mělo univerzitní diplom, kdyby byl na každou zkoušku jediný pokus. Náš neskokan trénuje. Hodnotí zkušenosti tak, aby, až bude příště stát na hraně mostu, nepřevzala totální vládu nad tělem střeva a celá situace tak zůstala pod kontrolou hlavy. Rovněž si opakuje rady profesora Mority, trénuje Zazenovou meditaci včetně koncentrace na samotný střed břicha-Hara nazývaný v bojových uměních bod Tanden. Leží zhruba 4 centimetry pod pupkem a má v něm kořenit naše energie (Ki-Chi), naše vnitřní síla a rovnováha (harmonie) osobnosti.



Foto  Jaroslav Dobeš ● ke stažení zde >>
Golds Students Surf Meditation


Náš neskokan je klasický typ sešněrovance, takže nic neponechává náhodě. Zná všechny statistiky o nehodách v Bungee jumpingu, nastudoval učebnice skoku, sepsal závěť, koupil si plínky a cvičí se v blití. Cože? Našel si jógové cviky na břicho a vedle vcucávání břicha a vypouštění "mexických" vln z břišního svalstva nahoru dolů a z boku do boku ho oslovilo zvracení (Vamana) a pročišťování (Dhauti).

Každý den si ohřeje litr a půl vody se lžičkou soli a lžičkou sody, aby to do sebe hodil na ex. Vamanadhauti má spoustu pokynů, ale dá se to zvládnout klasicky s opileckou asánou blití do mísy na veřejných záchodcích. Pěkně v polodřepu, a když to nejede, koukneme se prstíkem naproti do tunelu.

Popoví jogíni (normální natur sádhuové podobné věci nebo asány nikdy nedělali) opěvují očistné kouzlo této chutné procedurky, ale náš neskokan má jiný motiv, chce přinutit druhý mozek-Hara ke spolupráci. Je to jeho pokus o Hara Gei.


19. kapitola

Neskočil poprvé Bungee jumping, a když se odhodlal k druhému pokusu, stalo se to, co se téměř nestává. Lano bylo špatně nastavené a on narazil hlavou. Tělo se škube v posledních záchvěvech a zesnulý slyší podivnou píseň: „Hara Hara Mahadeva, Hara Hara Mahadeva..." Tak to je dobře, pomyslí si věštec. Touto Taraka mantrou osvobozuje Šiva (Hara) duše z koloběhu reinkarnací a bere je na druhý břeh do "ráje" věčnosti. Tato mantra je tajná a Hara Hara Mahadeva (většinou spojovaná s "pohřbem" v indickém městě Váránasí) není jedinou verzí jejího výkladu.




Foto Jaroslav Dobeš ● ke stažení zde >>
Hinduistický pohřeb, Funeral for Better Reincarnation


V indických jógách se s bodem Hara nepracuje, západní popjógíni se jej snaží dostat do systému energetických center těla (čaker) buď propojením s některou z "podružných" čaker, a nebo japonský bod Hara spojují s třetí čakrou (solar plexus) v horní části břicha (což je příliš vysoko), která se svojí charakteristikou japonskému bodu Hara podobá více než čakra druhá, jenomže ta zase leží (příliš nízko) blíž centru Hara bodu Tanden. Druhá čakra je ve svých vlastnostech propojována se smyslem chuti, trávícími stavy, vodou a tělními tekutinami obecně (krev, sliny, sperma...), také s chutí na sex, jídlo a jiné požitky. Pohlavní orgány, močák, kříže, ledviny jsou rovněž spojovány s touto druhou čakrou (Svadhisthana). Je dobře harmonizovatelná dotekem, masáží a podléhá náladovému "magnetismu" cyklu Luny a menstruace ("i muži mají své dny"). Všechny pokusy spojit jednu ze sedmi jógových čaker s japonským Hara působí neuspokojivě. Přestože v Indii nemají bod Hara, mají zde boha Hara (Šiva) a Hari (Višnu), existuje dokonce "siamské dvojče" Harihara, bůh z půlky Šiva a z půlky Višnu, svého času byl velmi populární a na počátku středověku ovlivnil dokonce říši ležící za Siamem (=Thajsko) Kambodžu a její unikátní památku Angkor Wat . Pojedete-li na tento div světa, pak v jednom z chrámů věnovaných Šivovi, leží v části dnes zvané "Phumi Roluos", toto kdysi důležité město se jmenovalo Harihara Laya, bývalo smíšené božstvo v dnes buddhistické zemi velmi oblíbené.  



Foto Jaroslav Dobeš ● ke stažení zde >>
Gold Students after Shaolin Temple in China


Tajemství Hara nemusí končit na konci střev v konečníku, ale podle všeho může souviset s poznáním duchovní pravdy o smyslu lidského života a s tím, co se děje (pokud se děje) po smrti. Jinak ale lámové staré školy doprovázející v horách zesnulé vesničany na "poslední" cestu s průvodcem zvaným Tibetská kniha mrtvých věří, že počůrání či pokálení zesnulého v poslední vteřině života není dobrým znamením pro posmrtná příště. Pokud duše odejde spodními otvory, nečekají ji dobrá vtělení, spíše než lidská to budou zvířecí či "duchařská". Náš nešťastný skokan Bungee jumpingu ale uslyšel Hara Hara Mahadeva, což je znamení, že odešel temenem hlavy.
Je téměř jisté, že Hara-druhý mozek bude na jiné stavy než bdělost reagovat. Vědci již zjistili, že mandala střev reaguje vzruchem, trháním, stahováním na sny (v tzv. REM fázích), a naopak se zklidní a do meditativních tai cchi pohybů přepne, když se nám nic nezdá. Známe to z filmů, sportovních přenosů, počítačových her, o nic osobního nejde, jsme pohodlně usazení v křesle, teplo, klid a bezpečí sálá kolem nás, ale viděné obrazy rozpohybují reakce Hara. Z tohoto úhlu pohledu se meditace nebo relaxace nejeví zas tak nudným utloukáním času. Třeba Hara reaguje úplně stejně jako v hororu nebo neproměněné planety, jen v opačných hodnotách, nešimrá, ale zpevňuje a harmonizuje nejhlubší nitro osobnosti.



Foto Jaroslav Dobeš ● ke stažení zde >>
Kitchen means Home. Kenya. Dle Feng Suej
je kuchyň srdcem domu. Keňa.


Samozřejmě, že do toho všeho má co mluvit potrava. Vždyť ta ovlivňuje zevnitř. Co myslíte, že si dal náš skokan ráno před skokem k jídlu? Přemýšlejte. Už jednou si strachy nadělal do kalhot a určitě to nechtěl zažít znovu. Suchou rýži nebo rohlík s horkým čajem - tipl bych si já. Ale ne. On si dal snídaňo-oběd o čtyřech chodech. Jak je to možné? Tolik věnoval přípravě na druhý pokus a najednou taková chyba? Druhý pokus nenastal. Teprve příští neděli. Sen s nehodou se mu zdál, když usnul po obědě v práci za počítačem. A v tom se probudil.

Poprvé v životě se nebojí reakce šéfa nebo jízlivých poznámek kolegů, zatímco si dlaněmi tře ospalou tvář, mozek myslí na Taraka mantru a střeva klidně šeptají slova vnitřního klidu a nezlomné síly. To nebude mít nic společného s produkcí histaminu nebo jemu podobných látek, tady půjde o střevní produkci serotoninu. Právě tato látka způsobující dobré nálady vedla k vědeckému objevu druhého mozku. Byla uznána jako posel sloužící k přenosu informací z nervových buněk. V podstatě veškerý serotonin je skladován ve střevech a velká jeho část je zde i "vyráběna". 

 
Z knihy Spiritual Trekking, která měla vyjít v edici Old Poetrie® na jaře 2009.

<< předcházející díl si můžete přečíst zde


<< zpět