Článek
 
Expedice_ducha

Jestli mluvím s jedním heretikem nebo s celou skupinou pohanů, je jedno, ale mám chřipku a nechci vás všechny nakazit...", pravil velký láma, představený snad nejvýše položeného kláštera na světě. Když nám tak pěkně vysvětlil, proč nepřijme všechny členy expedice, vrátili jsme se na druhý den do jeho kláštera i s dárky. Potěšen obrázkem 13.dalajlámy se nás zvědavě zeptal:

Kam vlastně jdete?"

Ukázal jsem směrem k nebi: „Na vrchol Everestu."

Hlavně nevyprovokujte duchy hory." Varoval nás láma.

(Napsáno dle zápisků tohoto lámy v kronice kláštera Rongbuk)

Láma dál píše: "O mnoho měsíců později, 7.června 1922, mi poslali peníze s žádostí, abych se pomodlil za sedm šerpů, kteří zemřeli během jejich neúspěšného zdolávání Everestu. Tito muži se i přesto za dva roky vrátili a pokoušeli duchy Everestu nanovo. Duchové si opět vzali lidské oběti."

Tentokrát zemřeli nejslavnější horolezci expedice. Tělo jednoho z nich se našlo až o 75 let později. Celou tu dobu spalo v ledovém království, a teď mělo badatelům zodpovědět otázku, jestli před smrtí Everest zdolalo, a nebo jestli zemřelo ještě při výstupu na vrchol.

Kdyby zmrzlé tělo mohlo mluvit, zeptal bych se ho na jiné tajemství:

Kdybys věděl, že na vrchol Everestu jako první člověk skutečně vstoupíš, ale pak zemřeš při sestupu a budeš tu přimrazen k ledu po celou tu dobu, co tvá mladá manželka bude vychovávat děti, chodit na nedělní obědy, pomalu stárnout a vychovávat vnuky, odjel bys na expedici a nebo bys raději zvolil životní rytmus své manželky?

Co jsem zakliknul já? Samozřejmě, že bych na expedici jel, o tom žádná. A zároveň bych doufal, že se věštba naplní jen z poloviny, tedy že po vrcholu odjedu domů za manželkou.

Jenomže tak to v našich životech nefunguje. Buď máme Everest a nebo Kora; obojí si lze udržet jen na úplném počátku životní cesty.

V období, kdy láma zapisoval do klášterní kroniky své zápisky o britských horolezcích, zavládla na západě nová módní vlna „New Age“ oborů, charakteristická vědeckým zkoumáním telepatie, geopatogenních zón, jógy, půstů a minulých životů. Mnozí se tomu smáli, ale jiní věřili. Jeden takový věřící v zázračnou sílu ducha, se díky meditačním půstům uzdravil z vážné nemoci. Povzbuzen na víře uvěřil, že právě síla jeho víry z něj udělá prvního člověka, který stane na nejvyšší hoře planety. Zažil jsem to v životě mnohokrát; lidé věří tak moc, že přestanou vyhodnocovat reálné možnosti. Stává se to nejen v duchovnu, ale i v podnikání, ve sportu atd.

Maurice Wilson byl nejen věřící v sílu ducha, ale i schopná osobnost. Pro svůj sen se naučil lítat s letadlem. Koupil si letadélko a i přes zákazy úřadů s ním doletěl až do Indie. Když zjistil, že nedostane víza do Tibetu (v té době se věřilo, že Everest z nepálské strany vylézt nelze), přeběhl hranice načerno; putoval jen po nocích, podobně jak Brat Pitt ve filmu Sedm let v Tibetu. Když se dostal pod vysněný Everest, začal pracovat na posledním nedostatku. Učil se lézt po horách. Nebyl totiž horolezec.

Vidíme, že síla ducha mu opravdu pomohla dokázat neuvěřitelné. Převedeme-li to, co Maurice dokázal, na lidský život, je to jako by člověk bez peněz a vzdělání dokázal založit dobře prosperující obchůdek nebo restauraci v centru města. Znám hodně lidí, kteří to nedokázali, ale také hodně lidí, kteří to dokázali, a vím, že přestože mají to nejtěžší za sebou, většina z nich selže a zkrachuje teprve v následujícím kroku. Ono totiž udržet dobře prosperující obchůdek i poté, co jsme přišli o počáteční nadšení a nasazení, a poté, co nás konkurence začala brát vážně, není sice tak zázračné, jako ho založit z ničeho, ale je to o mnoho těžší. Dá se to převést i na vztahy: najít tu správnou, zvládnout chození, zajistit bydlení, svatbu, a pak si hrát s prvním batoletem je sice nepřekonatelný zázrak, ale většina manželství začne skřípat až ve fázi následné.

Jak probíhala tato následná fáze u Mauriceho?

Je 31.května 1934; nasávám ten úžasný den, konečně začíná finální útok na vrchol Everestu.“

Duch tohoto šestatřicetiletého muže musel být skutečně obrovský, když po mnoha předchozích neúspěších do toho šel znovu a ještě s takovým optimismem. Maurice působí jako potvrzení rčení, že víra i hory přenáší.

Přátelé, možná v ráji to platí, ale ve světě fyzikálních zákonů může víra překonávat vždy jen první, zázračnou, ale lehčí část projektu. V další se musí víra doplnit o vlastní zkušenosti, a pokud ty nejsou, tak o zkušenosti druhých. První fáze totiž spadá do poutního rytmu Kora, zatímco druhá fáze je již výstup na Everest.

Druzí, tedy lidé s kláštera Rongbuk, a místní, které si Maurice najal jako nosiče, kuchaře atd., mu jednoznačně radili: „Chlape, neblázni. Buď rád, že jsi to doteď přežil, a vrať se domů.“

To nebyla ideální rada, ale byla moudřejší než tvrdohlavě pokračovat. Maurice byl New Age duchovní hledač, a Everest v té době odrazil i drsné, zkušené horolezce. Být mezi místními, poradím Mauricemu, ať se trochu projde Tibetem až k posvátné hoře Kailáš, že bude první cizinec, který ji coby poutník obejde třináctkrát. Taková Kora nezaručuje pouze smazání všech budoucích životů a postup do buddhistického, hinduistického a „šamanského“ ráje, ale zároveň by to dalo Mauricemu nadhled, fyzičku a větší pochopení hor. To by ho buď zcela odradilo od pokoření bastarda Everestu a nebo by mu to další sezonu alespoň zvýšilo šance na přežitelný neúspěch. Takový, jaký o třicet let dříve zažil sexuální mág A. Crowley při neúspěšných pokusech o zdolání osmitisícovky v Pákistánu a Indii. Oba pokusy přežil, a poté zbytek života rozvíjel magickou nauku. Maurice takové štěstí neměl. Slova:

Je 31.května 1934; nasávám ten úžasný den, konečně začíná finální útok na vrchol Everestu.“,

tedy poslední zápis jeho deníku, si nad jeho zmrzlým tělem četli horolezci, kteří ho našli o rok později. Maurice nedosáhl nijak výrazné výšky a jeho zmrzlé tělo bude v příštích desetiletích nejen popírat biblické "prach si a v prach se obrátíš", ale zároveň bude varovat všechny, co se odváží stoupat k vrcholu Everestu.

Jak na varování zareagujete vy? Jak končí neúspěšné pokusy o zdolání Everestů našich životů? Zlomené srdce? Ztracená sebedůvěra? Nabitá huba? Notorismus? Přestup do klubu přizdisráčů?

Podíváme se na to podrobně během našeho společného putování devíti a jednou úrovní Spiritual Trekkingu. Tato kniha bude vaší nejodvážnější a nejúspěšnější expedicí ducha za devatero hor k posvátnému středu života.

Až koncem května zase uslyšíte o výročí prvního zdolání Everestu hrdiny a drsnými chlapy, vzpomeňte si, že od dva dny později mají svátek poslední zápisy v denících nenapravitelných snílků, jako byl Maurice. Zatímco 29. květen je den úspěšných, pak 31. květen vyhlašuji svátkem hledačů Kora.

Ve dnech popisovaných pokusů o Everest v klášteře Rongbuk vyrůstá chlapec, který coby převtělení opata má v dospělosti pokračovat ve vedení námi citované klášterní kroniky, a třeba by napsal podobnou větu jako jeho předchůdce:

Jestli mluvím s jedním heretikem nebo s celou skupinou pohanů, je jedno, ale mám chřipku a nechci vás všechny nakazit....".

Karma ale chtěla, aby se kvůli politické situaci v Tibetu přestěhoval do Nepálu, kde se stane jedním z největších obracečů heretiků na tibetskou víru. Trulshing Rimpočhe znal a ovlivnil všechny ty západní hledače duchovna v letech, kdy se Káthmándú stalo azylem posledních hippies a kulturních bouřliváků hledajících nový Montmartre Picassovy Paříže. Nejen láma byl přinucen k exilu; Tibet se uzavřel i horolezcům, a ti navázali na pokusy v dosažení „konce světa“ na nepálské půdě. A to i přes rozšířený názor, že z této strany je Everest nezdolatelný.

Jedna z mých nejčastějších rad klientům zní: „Pokud lidi říkají, že tudy cesta nevede, pak právě toto je vaše cesta, a to bez ohledu na to, kam dojdete.“

Nemíním tím sebevražedné „hlavou proti zdi“, které rádi praktikují mladí nebo lidé jako Maurice; myslím tím to, co se v marketingu nazývá tržní nikou. Tedy zónou, o kterou nemají ostatní zájem. Hledání těchto nik ve vlastním životě je klíčem k úspěšnému životu. I toto hledání nik, lidově řečeno šancí, a možností prorazit v pralese ostatních, si budeme během našeho zdolávání hor této knihy osvojovat.

Úspěšnost těchto metod mám ověřenou nejen na stovkách klientů z desítek zemí, ale i sám na sobě. Nepovažuji se za nějak výjimečného člověka, něco mi jde lépe a něco hůře, tak jako každému z vás, a přesto jsem v každé z osmi zemí, ve kterých jsem doposud žil, dokázal jako cizinec prorazit a uspět v oborech, o kterých sní i většina domácích. Právě kvůli dodržení zásad, o které se s vámi dělím ve Spiritual Trekkingu.

Pozor, i přes úspěšné zdolávání Everestů života si udržíme princip Kora, který sám o sobě, jak jsme viděli na Mauriceho expedici Ducha, sice nestačí, ale zároveň, pokud jej ztratíme, proměníme se v úspěšné zombie, které sice má vše, co chce, ale vlastně už ani neví, co chce, jestli to chce a nakonec necítí, jestli ještě vůbec žije (také proto, že paměť po šesti Everestech přestane přijímat nové tváře a nové podněty).

Moderní svět hmoty a hmotou provázaných vztahů vyžaduje kombinaci obojího, jak sílu a rozum zdolávačů Everestu, tak tajemství Kora. Jen ve vzájemné souhře obou těchto prvků můžeme znovuobjevit dávno ztracené hlubiny podstaty našeho života.

Tak co, půjdete dál? Třeba vám pomůže věta super horolezce A.Boukreeva:

Klient, kterého doprovázím na vrchol Everestu, si platí mé zkušenosti z extrémních výšek, ale rozhodnutí jít tam nahoru, nad 8000, je jen na něm, stejně jako schopnost v ní přežít a uspět. To vám prostě druhý člověk předat nemůže, protože v extrémních výškách i přes zkušenosti a perfektní přípravu přichází nekontrolovatelné události, v nichž zůstává každý sám se svou vnitřní sílou.“

Vidíte, v horách je to jako v životě. Můžeme být zkušení Everesťáci, vše si pečlivě připravit, naplánovat, ale nakonec nás stejně události zaskočí a o našem úspěchu či neúspěchu nakonec rozhodnou spontánní reakce propojené právě s Kora principy; a nebo to zůstane v rukách prachobyčejného štěstí a smůly, nepálsky řečeno Karmy.

Pětatřicetiletý úspěšný muž mně, mladíčkovi, vysvětloval: „Járo, ve dvaceti o lásce nevíš nic, ve třiceti už dokážeš lásku prožít, ale tropíš příliš mnoho chyb. Teprve v pětatřiceti jsi schopen pravé lásky a zamilovanost se proměňuje v duchovní hodnotu. Já jsem tak šťastný, že to nedokáži slovy popsat.“ Tak mi alespoň popsal svůj velký dům, úžasnou, na lásku zralou partnerku, a den, kdy se nastěhovala do jeho hnízdečka.

O dva měsíce později se nestačil divit. Jeho pětatřicetiletá láska na celý život mu utekla s jiným.

Na naše životy skutečně naprosto fungují slova horolezce A.Boukreeva o extrémních nadmořských výškách: „... i přes zkušenosti a perfektní přípravu přichází nekontrolovatelné události, v nichž zůstává každý sám se svou vnitřní sílou.“

V americkém horolezeckém časopise jsem četl článek o degradaci horolezectví na Everestu: „V základním táboře není jen kino s pekárnou, ale také psychiatr a zubař. Kde zůstaly tradiční hodnoty?“ Rozčiloval se autor.

I toto lze převést na náš život v pohodlí měst. Toto pohodlí umožňuje, aby se na vrchol Everestu dostalo mnohokrát víc lidí, než ve starých dobách, a to jak ve velehorách, tak i ve společnosti kolem nás. Ale zároveň to přináší zásadní otázku. Jaké jsou mé skutečné schopnosti? Žiji skutečně svůj život a nebo se jen pohybuji tam, kam mě doprovodí šerpové mého života?

Že vás šoknul komfort horolezců pod Everestem? Autor reagoval na svůj tamní pobyt v roce 2007, a protože jsem to jaro bydlel pod širákem (fotil jsem noční hory) nedaleko základního tábora, vím, že naletěl na vtip.

Velký plakát nabízející psychiatrické a zubařské služby se sloganem „Blázni jsme tu všichni, ale někoho z vás může bolet i zub“ měli na stanu pražský primátor, vystudovaný psychiatr, a jeho spolulezec, dentista (ovšem kino s pekárnou a masérnou pod Everestem skutečně naleznete). Pavla Béma znám z francouzských skal. Pak jsme se skoro dvacet let neviděli. Věděl jsem jen o jeho úspěšné kariéře a o tom, že stále leze po horách. Tak jako všichni, vypadal po neúspěšném pokusu o vrchol Everestu unaveně. Počasí jim nepřálo. Blížila se poslední šance. Mu, narozdíl od ostatních, vše komplikovaly pracovní tlaky. Otázky, jestli má politik právo takto hazardovat se životem a časem atd. Věděl jsem z večerů pod francouzskými skalami, že o Everestu snil již od mládí, stejně jako já a naši kamarádi; ale on narozdíl od nás, šel za tímto snem, a ten se najednou začal rozplývat do ztracena.

Zeptám se vás klasickou otázkou:



Pavel Bém skutečně nevypadal, že mu zbyly síly na další, tentokrát úspěšný pokus o zdolání vrcholu. Jak mu krátce předat principy Kora? Na rozloučenou mu říkám:

Zapomeň na ty, co ti nepřejí, a soustřeď se jen na svůj sen.“

Nakonec to dokázal. Stál na konci světa. Nevím, jaký je politik, nevím, jaký je jako hlava rodiny, nevím, co řeknou horolezci na styl a vybranou cestu výstupu, ale z toho, jak působil v základním táboře vím, že k tomuto vrcholu musel překonat sám sebe v hloubce, které se většina z nás vyhýbá. V posledních úrovních Expedice ducha za devatero hor se pokusíme naučit, jak takové hlubinné překonání sebe sama zvládat a kdy ho používat. Jedná se o výjimečnou vlastnost, která v běžném životě nemá možnost vyniknout, ale v kritických a důležitých situacích rozhoduje o jejich zvládnutí.

Prozatím se v pro vás důležitých okamžicích naučte následovat větu:

Zapomeň na ty, co tě posuzují, a soustřeď se na své nitro.“

Nigma, jeden ze šerpů, který Pavla na květnový Everest doprovázel, zemřel v létě smeten lavinou v indických horách. „Laviny padaj, šerpové umíraj.“ Je heslo jeho kolegů.

Co byste zařadili mezi laviny v rámci našich každodenních životů? Lavina při zdolávání našich Everestů sice nemusí brát život tělu, ale jinak by pro nás měla mít stejně fatální následky, jako má pro šerpy. A nejen pro ně.

Vždyť i námi citovaný Boukreev, dle mě nejlepší horolezec své doby, který přežil i výjimečné řádění smrtky na vrcholu Everestu v roce 1996, kde samozřejmě nebyl poprvé, skončil o rok později svou životní pouť ve vánoční lavině na svazích hory Bohyně jídla a úspěšného života, Annapurny. My na této „nízké“ osmitisícovce naopak svou Expedici ducha za devatero hor započneme; jedná se totiž o 1.úroveň Spiritual Trekkingu.

Předtím ale vzpomeňme na Boukreeva skrze paměť šerpy Mingmy, který právě dovařil nějaké složité jídlo a ptá se za pecí ležící manželky, kolik jí toho má nandat na talíř. To je manžel, žádné "utahaný z práce" neexistuje; a to ještě před třemi dny sestupoval ze svého dalšího pobytu na konci světa.

Anatolij (míněno Boukreev) byl neuvěřitelný dříč. Na podzim 1997 s námi dostal na vrchol Everestu dvacet dva naprostých amatérů z indonéské armády. Pak jel na Annapurnu a skončil pod lavinou. Na tu horu bych už nikdy nešel...".

"Já taky ne!" Přidává se Pemba. "Je lehká, ale tolik lavin, fakt smrtící zážitek."

 

Z knihy Spiritual Trekking, která vyšla na podzim 2009
Kráceno pro potřeby internetu

* * *

Úrovně a techniky z Expedice ducha za devatero hor obsažené ve Spiritual Trekking jsou originálním know how Jaroslava Dobeše a oprávnění k jejich šíření mají jen instruktoři, kteří s diplomem dokončili kurz Aurarelax®. Premiéra kurzu v češtině se chystá na jaro 2010. Zájemci o informace či rezervace, muži i ženy, mohou psát na aurarelax@poetrie.cz.

V okamžiku, kdy diplom Aurarelax® Spiritual Trekking převezme tisící účastník kurzu, (započítávají se kurzy ve všech zemích), bude všech tisíc absolventů kurzu zařazeno do slosování a vítězi bude zaplacen zájezd s expediční (zřejmě americkou) agenturou na vrchol Everestu. Dnes, kdy vrcholu Everestu dosahují i sedmdesátníci a hendikepovaní nehorolezci, se o totéž může, po krátké přípravě, se kterou vám rád pomohu, pokusit každý či každá z vás. I když nakonec dosáhnete pouze čtvrtého nebo druhého výškového tábora, zažijete neopakovatelné kouzlo něčeho, co všem lidem včetně trekerů, zůstává zapovězeno. Vítěz slosování si místo expedičního zájezdu na vrchol Everestu může vybrat zaplacení cesty k posvátné tibetské hoře Kailáš, kde absolvuje Kora pouť; u této varianty jsou propláceny i náklady jeho doprovodu. Kdo to bude, si samozřejmě vybere vítěz slosování sám, jestli manžel, kamarád, partnerka...

Toto není obchodní nabídka, proto si vyhrazuji právo ji kdykoli zrušit, měnit a podobně. Což ale neudělám, protože toto je druh akce, která je typická pro mou dlouholetou snahu pomáhat lidem rozvíjet jejich životy až za hranice jejich každodenních Everestů.


Předcházející díl Expedice Ducha za Devatero Hor najdete zde>>

<<Zpět na Galerii textů Jaroslava Dobeše