Poetrie - Článek
Článek
 

Step by Step Voda 3
TAJEMNÉ CHVÍLE ŽIVOTA


Magda Friedjungová



Život je jako puzzle. Puzzle z miliónů různých dílků. Z tak rozmanitých dílků, že nikdy nevíte, který vám přijde pod ruku. Jinak tomu nebude ani dnes! Poodhalíme další tvář vodního živlu, Řeku života.
Život, puzzle, to jsou tisíce událostí, milióny zážitků. Pamatuješ, když jsi byla malá? Začala jsi u deseti, možná dvaceti dílků. A jakou jsi měla po jejich složení radost! Puzzle s různými motivy, pamatuji si, že jsem měla 77 dílné s kolouškem Bambim. A co Ty? Taky jsi s postupem času skládala složitější a složitější? Nejdříve Krteček, pak Bambi, v deseti letech to bylo 550 dílků s obrázkem Safari, pak tisícovka s hlavou koně, no jo, puberta. A tak to šlo dál, teď nám v obýváku leží 10 000 kousků planety Země. A kolik kousků má Tvůj život? Z kolika dílků se skládá Tvoje osobnost? Dá se to vůbec spočítat? Jaké okamžiky byly pro Tebe nejdůležitější?

 

„Sedím na kameni. Já a moje tajemství. Jsme dva, minimálně dva! Já a Ten druhý. Ten druhý, o kterém nikdo neví. Jen on zná to tajemství. Je to tajemství, protože je to staré tisíce let. Ten druhý je věčný jako kámen a je uvnitř mě. Nebo uvnitř kamene? Vlastně, jsem já tím, kdo sedí na kameni? Nebo jsem kamenem, na kterém sedí on?“

Tento osmiletý chlapec už uvažuje o své tajné stránce na tajném kameni. Ví, že jsou minimálně dva. Dva kousky jedné osobnosti, jednoho života. Nebo tisíců?

„Jsme tři. Má fantazie! Sebral jsem všechnu svoji odvahu, jako kdybych se chystal okamžitě skočit do pekelného ohně, a nechal jsem myšlenku přijít. Viděl jsem před sebou katedrálu, v ní faráře, modrou oblohu. Bůh sedí na svém zlatavém trůně, vysoko nad světem - a zpod trůnu padá na třpytící se novou střechu obrovské hovno. Rozbíjí ji a boří zdi katedrály.“

Už teď ví, že Bůh není církev. Že se za představu lejna na chlapce nezlobí. Naopak, mladík, ještě dítě, zažívá díky těmto ohavnostem boží milost. Bůh je jeho čtvrtou součástí! Sedává na svém kameni, který jej osvobozuje od vnitřních zmatků. Hluboce přemýšlí o tajemstvích. O dualitě na tomto světě.

„Mám dvě odlišné osobnosti! Číslo 1 a Číslo 2. Číslo 1 se zapojuje do mého každodenního života. Emočně vybuchuje, je dětinské a neukázněné. Ctižádostivé a má rádo úspěch. Číslo 2 mi dělá problémy. Ztotožňuje se s kamenem, je to Ten druhý. Ukrývá tajemství boží milosti, smyslu a možná, možná sahá zpět do minulosti. Ten druhý je věčný!“

Jakoby Číslo 1 představovalo v jeho horoskopu Lunu. Jeho emoce, pocity, potřebu péče a nevědomí. A Číslo 2 jeho Slunce. Přestože se nitro řadí k Luně, naším životním cílem je poznat svoje Slunce. Naši podstatu, ke které se dostáváme až po 24. roku života. I když je to zvláštní, právě Slunce je naším očím skryté, je to něco, co si musíme „zasloužit“ a naučit se projevovat. A Luna představuje nevědomí. Co si budeme nalhávat, mnoho z nás je v pasti svých nevědomých reakcí. Slunce naopak představuje vědomí, světlo, paprsek bdělosti. A my jej chceme rozsvítit, rozzářit, rozšířit… zkrátka zažehnout enthusiasmus a dotknout se sebe sama. Stejně jako mladý chlapec. Zajímavé, jak poznává svoji osobnost a prožívá svůj horoskop!

„Vyřezal jsem si malého mužíčka v černém kabátku, Číslo 2. Uložil jsem ho spolu s kamenem do pouzdra na tužky, které jsem schoval na zakázaném místě v podkroví. Někdy tam přidávám malý svitek papíru s tajným sdělením.“

Pěkně to vede, ten svůj život! Dva dílky puzzlíků. Ale pak přišlo EGO! Puberta, tam to vřelo. Svět Čísla 2 se začínal vytrácet. Náš chlapec vyrostl v silného, charismatického muže, s nakažlivou upřímnou láskou k životu. Svým fyzickým vzhledem a dunivým smíchem okouzloval jednu ženu za druhou. Vnitřní žár ale pálil, Slunce ve Lvu je nezkrotné, a jak všechno končí, skončila i mladíkova puberta a Ten druhý, utajený, se mu zase ozval. Zřejmě mu nebylo nejlíp, když se uchýlil ke studiu psychiatrie.

„Jsem denně obklopen mrtvými dušemi jako v Hádově podsvětí.
Pijí z nočníků, mažou se výkaly a jen nesmyslně plácají…“

Tak nějak komentoval svoji praxi v léčebně mezi schizofreniky. Co se skutečně v těch hlavách děje? Schizofrenici trpí nutkáním nebo taky „vpády nevědomí“, které přemáhají normální duševní procesy a oddělují jedince od obvyklých sociálních reakcí. V podstatě ztratili vědomí a prožívají své nevědomí, které je neovlivnitelné. Kdežto my, psychicky zdraví lidé, se snažíme celý život ke svému nevědomí přiblížit, prozkoumat je, ať už pomocí relaxací, regresí a dalších metod, „schizouši“ se tohoto „blaženého“, námi vyhledávaného a zkoumaného, stavu neumějí zbavit. Tak mi řekněte, kdo je potom normální? Myslíte, že tito duševně choří jedinci zapomněli na své Slunce a uvízli třeba ve světě Luny? Nebo někde úplně jinde? I když je Luna nelogická, musí mít její svět taky nějaký řád, systém. Všechno má svoje důvody! Tohle ví i náš hoch, teď už muž, a přichází s metodou volných asociací. Vědomě vám říká různá slova a vy na ně reagujete, odpovídáte slovem, které vás napadne jako první. Trochu dadaistická báseň, postrádající logiku, ale dokonalý příklad spolupráce terapeutova vědomí s Vaším nevědomím.

„Jsem švestkový koláč z kukuřičné mouky… Neapol a já musíme zásobovat svět nudlemi.“

Životní příběh Babetty, pacientky, která se snaží vytvořit si nové vidění světa. Samozřejmě nemůže koláč zásobovat svět nudlemi, takže se jedná o schizofreničku, která se už 20 let beznadějně léčí. Alespoň díky jejím asociacím přišel na to, že se snaží kompenzovat své pocity méněcennosti a nešťastný život. Vždyť jejím posláním byly nudle, které jako koláč nemůže produkovat. Náš chlapec bádal dál. Teorie o archaických zbytcích, zděděných představách v našem nevědomí (např. různé mytologické obrazy ve snech) byly prvními projevy jeho Čísla 2. Čísla 2, závanu velkého světa hvězd a nekonečného prostoru! Rozšířené vědomí?

„Předpověděl jsem své pacientce, že se zhroutí. Když reagujete na pacienta, klienta osobně, riskujete, že objevíte své vlastní problémy. Ona se nezhroutila, ale já ano! Nebyl jsem připraven vyrovnat se s myšlením Toho druhého, s myšlením Čísla 2…“

Každý má nějaké problémy, výjimkou není ani náš chlapec. Už na něj čeká krize středního věku. „Pouť nočním mořem.“ Neboli nebezpečná Nekyie, kterou podstupovali starodávní hrdinové. Na těchto symbolických „poutích“ byl hrdina často pohlcen mořskou příšerou, strašnou Matkou (viz. film Beowulf). Znamená to úpadek do světa Luny, Matky? I když to tak zní, je to výprava za Sluncem, dotek smyslu, cesta duše. Faktem je, že všichni lidé mají před sebou jisté „přehodnocení“, které nastává při prvním tranzitu Saturnu přes natální Saturn kolem 29.roku. Je toto období pro některé zjištěním, že už není, co objevovat? Zapomnění na své Slunce? Takový člověk spadne do hospodského kolektivu hrdinů lúzrů, ale pravý bojovník se vydá po cestě duše dál a dál. Hlouběji a hlouběji. Náš chlapec zažíval ohrožení, stál uprostřed moře šílenství… kdyby jen věděl to, co víme my z Poetrie®902:

„Rok obilí trvá 365 dní a je měřen slunečním oběhem. Rok člověka trvá 10759 dní a je měřen kolem osudu (Saturnským oběhem, který trvá 29 let a 167 dní). Saturn - přezdívaný Kronos, syn boha nebes Urana a bohyně země Gaie. Přesně jeden rok člověka na Kole osudu trvá Saturnu, než oběhne váš horoskop (360°). Během této doby Saturn odmění 12 měsíců osudu - jeden měsíc osudu trvá zhruba 2 a půl roku - projde 12 domů, znamení.

1. hodina         Udeří vaši osobnost            ascendent
2. hodina         Rozbije vaše hodnoty          únor
3. hodina         Vás umlčí                           březen
4. hodina         Vás zasadí                          duben
5. hodina         Vás pobaví                          květen
6. hodina         Zotročí vaše síly                  červen
7. hodina         Zamrazí pomíjivost             descendent
8. hodina         Přestěhuje zdroj                  srpen
9. hodina         Budete se snažit porozumět září
10. hodina       Dosáhnete loňských snů     říjen
11. hodina       Podělíte se s okolím             listopad
12. hodina       Nic vám nezůstalo               prosinec

Pomocí tranzitů Saturna se dají předpovídat významné životní události. Rovněž lze dobře poradit, na jaké oblasti a činnosti života je právě dobré zaměřit svou pozornost a které je lepší odložit. Být ve správnou dobu na správném místě, to je umění porozumět Kolu osudu.“

Více nejen o Saturnu a jeho tranzitech si můžete přečíst v Poetrii®911 Osvobození duše.

„Cítím se jako Viselec z tarotu! Jsem ve slepé uličce, nestuduji, nemám přátele.
Vydávám se zkoumat své vlastní nevědomí.“

Ocitá se opět sám na kameni.

„Můj život se mi zdá cizí jako zprávy ze vzdáleného světa.“

Žádná panika, našeho melancholika deprese rozvíjejí, pomáhají mu v sebepoznání. Nelení, pozoruje své sny, mocná vidění, která se opakují. Aby přišel záhadě na kloub, vydal se do svého nevědomí!

„Ponořil jsem se do temných hlubin, nacházel jsem se na okraji propasti. Bylo to jako cesta na Měsíc nebo sestup do prázdného prostoru. Měl jsem pocit, že jsem v Zemi mrtvých.“

Přestože hledal Slunce, viděl tmu. Největší tma je těsně před svítáním! Jako při sestupu do jezera, se kterým se někdy setkáváme při relaxacích. Avšak mladíka zde nenavštívily rybičky, ale biblické postavy! Eliáš, Salome... hlavně Filemon, který k němu přiletěl. Stařec s býčími rohy držící svazek čtyř klíčů, jeden připravený k otevření zámku. Měl křídla jako ledňáček. Ani se nedivím, že tomu snu nerozuměl! O pár dní později našel u jezera mrtvého ledňáčka (vzácný ptáček, který se v těch lokalitách nevyskytoval) a zůstal jako omráčený - bylo to znamení! Filemon jej doprovázel při dalším bádání.

„Chodíme s Filemonem na procházky  a vedeme filozofické rozpravy. Říká, že moje myšlenky nejsou moje vlastní...!“

Zvláštní, možná by nám na stará kolena pomohla představa imaginárního přítele, který by nás držel nad vodou (nad Lunou?). Možná jste měli takového kámoše, když jste byli dětmi, vzpomínáte? Kamarádila jsem s „delfínem“, připlul ke mně po koberci vždycky před spaním a povídal si se mnou. Jak mi tehdy bylo fajn! Ale zpátky, kolik dílků? Už je jich pět. Nebo dávno víc?
Prý je Filemon jen fantazie, psychotický příznak podobný bludům a hlasům, kterými trpí schizofrenici. A nebo „návštěva z jiného světa“? Nemyslím UFO, i když o něj se náš chlapec také zajímal, ale o tom jindy.

„Ano, je to můj duchovní Guru, seslaný, aby mě učil na mé duchovní cestě.“

V dnešním světě, v dnešní společnosti je takováto obrazotvornost obávaná a zakázaná, i když je přítomná všude! Lidé, kteří se k ní přiznají, jsou označeni za blázny, ne-li hůře.
I tohle období naštěstí chlapce přešlo. Aby se vrátil zpět, mezi nás „normální“, nefantazírující, maloval každé ráno mandaly. Kruhové kresby, které odrážely jeho vnitřní stav. Věděl, že mandala navrací vše do jediného ústředního bodu. Je symbolem bytostného Já.

„To znamená, že cílem psychického vývoje je „cesta ke středu, k individuaci!“

To ho nakoplo! Bádal, bádal… a vybádal 3 pravidla (nejenom), říkající, co dělat:

1. Nehoňte se za dětskými vzpomínkami. Lidé nemají nic rádi tak, jako oddávání se neštěstí minulosti a sebelítosti.

2. Nezapomínejte na duchovní otázky. Většina lidí po krizi středního věku se duchovními otázkami zabývá, protože v první polovině svého života je zanedbávali.

3. Nezapomínejte, že každý máme svůj osobní tajný příběh, o němž nikdo neví a který není vysloven. Ale i papež má zpovědníka!

Po prvním infarktu zažil „bytí mimo tělo“. Nastal pro něj čas „vstoupit do svého kamene“.

„Zde konečně pochopím, co bylo přede mnou, proč jsem vznikl a kam plyne můj život.“

Co pro něj představoval jeho kámen? Co objevil, když se dostal dovnitř? Tajemství vědomí? To nám asi už nepoví, i když po infarktu žil mnoho let, sepsal mnoho knih a přišel s kvantem nových teorií. Poznat nepoznatelné a popsat nepopsatelné musí zkusit každý sám.

„Od poloviny života zůstává skutečně živý jen ten, kdo je připraven zemřít se životem. Protože v tajné hodině životního poledne se parabola obrací, rodí se smrt. Druhá polovina života neznamená vzestup, rozvinutí, zvýšení, hojnost, ale smrt, protože konec je cílem. Popření životního naplnění znamená odmítnutí přijmout jeho ukončení. Oboje znamená nechtít žít, nechtít žít je stejné jako nechtít zemřít. Přibývání a ubývání tvoří jednu křivku.“

Znamenalo by to, že v první polovině si s pomocí naší Luny užíváme života, emočně řádíme a po pouti nočním mořem se necháváme unášet po cestě naší duše, tedy ke Slunci? Nebo je to úplně jinak? Řekly jsme si jen o pěti (nebo více?) dílcích chlapcovy osobnosti, ale jsou jich ještě tisíce. Nebo ne? Jsou jenom dva? Číslo 1 a Číslo 2? A Filemon byl blábol? A co na to Bůh? Veřejnost? A kameny?
Náš chlapec, dost už bylo anonymity, švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung, nebyl výjimkou, zemřel v domě u jezera, ale jeho mýtus trvá…



Pro tento článek jsi už hlasoval dříve takto : Vzrůšo

Pokud chceš opravit tvoje hodnocení, znovu hlasuj.

Jsem v extázi Vzrůšo Skvělé Zajímavé Nuda
Vaše TOP 10

<< zpět