MAGICKÁ EXHIBICE JÍDLA 3.díl
Jaroslav Dobeš
14. SERE NEJEN PES
Zatímco anorexie je již tradiční pojem v moderní době, nejčastěji způsobena touhou po zhubnutí a následnou volbou diet, v roce 1996 přišel Američan S. Bratman s novým psychologickým fenoménem lidského stravování. Orthorexie je jakousi anorexií ve zdravém plášti. Posedlost zdravou výživou proměňuje vše nezdravé v naší mysli v hovno s jedem. Pokud se to týká cukru, cholesterolu nebo tuku, pak na orthorektika číhá hovnojed na každé návštěvě, v každé restauraci, při každé párty. Lidé se pak ocitají v pozici středověkých králů, jenže ti na své jedy měli ochutnávače.
Jeden student, při návštěvě v jedné ortodoxní muslimské rodině, přivezl mnoho dárků včetně jídla. Když to sežrali, přečetl někdo anglické nálepky z konzervy. “Vždyť to bylo ze zakázaného vepřového.” Vykřikl zoufale. Následovala honička dárce s obdarovanými po okolní poušti (stalo se roku 2003). Vepřové je pro muslimy nečisté jídlo z náboženských důvodů, pro orthorektika je novým naboženstvím zdravá výživa, tím se v nečisté jídlo proměňuje většina současných pochoutek. Jak se může jídlo proměnit v náboženství? V malém procentu kvůli jinému nábožentsví. V extrémně až fanaticky pojatém duchovnu tomu tak bylo vždy, že někteří jedinci začali mít pocit omezení duchovního růstu jídlem. Nic ve zlém, ale představte si Buddhu v Nirváně, Ježíše po zmrtvýchvstání nebo Mohameda zapisujícího Korán, jak tlačí v příkopě u cesty ranní stolici. Nesnižuje to jejich duchovní autoritu? Nebo stolici netlačili? Jak se potom dostal chleba z poslední večeře ven?
Jídlo je také hovno. A hovno je cokoli, jen ne andělsky něžné poselství. Hovno je nejviditelnějším důkazem velikosti a smyslu hmotného lidského života. Včera báječná večeře, jejíž smysl ucítíme ráno. A nebo večer druhý den. V rozhovoru pro BBC (roku 2007/10 - s Monty Pythonem) si 14. Dalajlama posteskl: “Normálně chodím na velkou každé ráno, ale teď po návratu z USA je mé tělo rozhozeno časovými pásmy a já chodím na záchod až večer, hahaha.” Vidíte, i “žijící Buddha” si musí odskakovat. Přesto se někteří lidé poté, co mysl dostatečně uzemnili meditacemi, modlitbami a úvahami, začnou odpojovat tělo od stravy, aby je přestala znečišťovat nízkým světem hmoty. Chtějí být jako andělé a víly, nejíst a nesrat, vznášet se, popíjet rosu a nasávat energii z Boha nebo slunečních paprsků. Myslí si, že už nadešla správná chvíle pro to, aby udělali další krok na své duchovní cestě. Přepnout energii získávanou z potravy na vyšší zdroje. Potkal jsem jich několik, jeden se uhladověl k zhroucení, druhý byl chytřejší a jako přestupnou stanici, ve které dával tělu šanci přepnout žaludek na sluneční paprsky, se krmil ionťákem víl (stravou z rebarbory): Duchovních případů orthorexie ovšem nebude mnoho, jídlo jako hmotného znečisťovače duše nebude dle mých odhadů více než 4 procenta. Ze všech postižených. Jak jsem na to číslo přišel? No, abyste nějakou extrémní dietu vydrželi, musí vás to uspokojovat uvnitř. Bez pocitu štěstí (může být schované za fanatismus) nevydržíte dlouho a pak v okamžiku selhání dietáře zbavíte nejbližší cukrárnu nebo fast food mnoha a mnoha jídel, abyste se otrávili všemi jeho jedy (cukry, tuky, atd.). Každá dieta vydrží jen tak dlouho, jak dlouhé je štěstí z pocitu, že ji držíme.
No a výzkumy (kolem roku 2005) psychologů ukázaly, že v moderním životním stylu nachází pocity štěstí (uspokojení, naplnění) v duchovních aktivitách právě jen 4 procenta dospělé populace. (Ale výzkumem Marka Holdera u dětí od 9 do 12 let může toto číslo vyskočit až na trojnásobek). Zajimavé na tom je, že v půli dvacátého století tedy v době, kdy byla homosexualita velmi pronásledována, byl odhad počtu homosexuálů v populaci rovněž na 4 procentech. No a tak jsem si řekl, pokud pocit životního štěstí z duchovna čerpá 4 procenta lidí, pak ze sta pacientů orthorektiků jich nebudou víc než čtyři, kterým se jídlo proměnilo v nečistou hmotu z duchovních pohnutek. A to přesto, že je posedlost zdravou výživou izoluje stejně jako členy nějaké sekty.
“Soustředěnost na špatné jídlo jim rozbíjí sociální vazby. Ztrácejí přátele, partnery, rodiče,…” (doktor A. Yellowlees). Vždyť jsme si to řekli v první lekci, veškeré naše vztahy se točí kolem jídla a pití. “Přijď v neděli na oběd.” Pozve vás příbuzný. Přijdete, ale jíst to nebudete. Co se stane? “Přijď na narozeniny.” Pozvou vás kamarádi. Přijdete a celý večer popíjíte neslazenou minerálku. Co se stane? Posedlost zdravou výživou proměněná v diagnózu orthorexie se u 96 procent týká boje s Bohem. “Prach jsi a v prach se obrátíš.” “Lidský život je jenom fantasmagorická iluze.” “Život je utrpení způsobené… nemocí, stárnutím, smrtí, a proto dělej duchovno.” Prohlašují staré náboženské poučky. Od pradávna se moudří lidé snaží získat nesmrtelnost a věčné mládí. Slavná věštkyně Sybila měla získat to první, nesmrtelnost, ale stárla a zcvrkávala se, až z ní byla shrbená, vysušená giga vráska mající jediné přání “Přeji si zemřít.” Drby o alchymistovi St. Germainovi tvrdí, že také získal nesmrtelnost, jenomže nechtěl dopadnout jako Sybila. Na elixír mládí si zaručil také věčný dobrý vzhled a věk. Jenže mládí začalo přetěžovat nemrtelnost, až ji vyčerpalo a on zemřel. V této legendě raději zemřel mladý (měl by přes 100 let), než aby věčně stárnul.
Dnes boj s bohem o tělo nabyl nové podoby. Věřící, nevěřící, to je jedno, protože většina stejně žije tak, jakoby Bůh nebyl přítomen (kromě těch 4 procent lidí), jakoby naše tělo bylo jedinou jistotou. Pečujeme o něj tak, aby vydrželo (teda někteří) a orthorektik tomu propadne naplno. Pečuje o stravu a věří v lepší vzhled, zdraví a v lepší život. Není to úplně od věci, každý ví, že “ošetřované” garážované auto s jediným přepečlivým řidičem vydrží déle než free style jízdy aut z autopůjčoven a firem. Na druhou stranu není žádné jistoty, že to zpomalí příliv vrásek nebo zajistí život delší, než bude mít alkoholický masožrout s cigáry típlými o peřinu v posteli, jménem Kvído, se kterým náš orthorektik chodil do školy. V podstatě to uzavřeme s tím, abyste si zapamatovali jediné. I stravování se dokáže v lidské mysli proměnit v plnohodnotné náboženství – víru – sektu. A to i ryzích materialistů a vlažných věřících typu vánoce – velikonoce. V další hodině se budeme zabývat nikoli myšlenkou v hlavě (např. zdravá výživa), která se změní ve víru a ovlivní celé tělo a život, ale procesem opačným, tedy kterak břicho ovlivní celou hlavu a život.
15. KOLIK CHUTÍ MÁŠ?
Zatímco akupunktura užívá pět základních chutí: (Voda), kyselá (Dřevo), hořká (Oheň), sladká (Země), ostrá, pálivá nebo-li štiplavá (Kov) a čínská kuchyně mluví dokonce o šesti chutích (přibývá chuť svíravá), tak moderní medicína pracuje s chutěmi čtyřmi. Zatímco první tři: 1. SLANÁ(považovaná za základní chuť), 2. HOŘKÁ („příchuť jedů"), 3. KYSELÁ (dávající chuťovým pohárkům impulsy podobné elektrickým výbojům; zkuste olíznout 4,5-voltovou baterku) mají svá centra (chuťové buňky, papily) rozeseta po jazyce až dozadu, poslední z těchto čtyř chutí má centrálu na špičce jazyka; 4. SLADKÁ je v chutích podobnou výjimkou, jakou je čich mezi pěti smysly, protože se do hlavy ze špičky jazyka dostává jinou linkou než ostatní chuti (trojklaným nervem). Rčení „má mlsný jazýček" se nejvíce hodí na sladkou chuť, která je nejčastěji ze všech chutí spojována s mlsáním a emocemi, stresem, láskou, depresí, hádkou či osamělostí. Hlavně u žen, což je překvapivé, protože muži vnímají sladkost silněji než ženy. Možná proto jim stačí méně. Ženy jsou naopak citlivější na chuť hořkou, proto jim méně často chutná tonic, pivo nebo hořké alkoholy.
Kdybychom to převedli na akupunkturní hvězdici, pak muži snesou více Ohně (hořká) než ženy a ženy unesou více prvku Země – hlíny (sladká) než muži. Abychom to mohli použít v disertačce, je potřeba otočit tuto informaci:
Muži jsou více z hlíny (Země), tedy mají citlivější jazyk na sladkou, a ženy jsou více z Ohně, tedy mají citlivější jazyk na hořkou.
Vše může řešit teplota stravy, že ano. Hořké pivo se podává chlazené, stejně jako zmrzlina nebo cola. Proč?
Chuť potravy ohřáté na 37° vnímáme stokrát více než vychladnutou na 15°. Studené pivo je méně hořké než zteplané, studená zmrzlina je méně sladká, tropické moře chutná trosečníkovi slaněji, než tomu, co uvíznul za polárním kruhem.
„Dali jsme reklamu na naše sušenky do Playboye, protože jsem si všimnul, že když chlap kouká na pěknou ženskou, tečou mu sliny... a najednou uvidí naši sušenku a myslí si, že to má z ní. To je Pablo, ten psycholog." Zazní ve filmu Woodyho Allena, Darebáčci. Tak trochu akupunkturisticky, protože sladká chuť není spojována jen se živlem Země, ale také se smyslem chuti (slaná se sluchem, kyselá se zrakem, ostrá s čichem a hořká s „řečí", hmatem).
Tajemství, proč jedni raději sladké jídlo a druzí maso, není dořešeno. Možná má pravdu lidová slovesnost:
„Špičaté jazyky raději maso" (= méně sladkých buněk na menší špičce), „kulaté jazyky zase raději sladké".
„Má dlouhá střeva, proto má raději sladké, a ten má střeva krátká, proto raději maso."
Znamená to ale něco více? Jsou lidé s jiným tvarem jazyka odlišní i jinak? Berte to jako pracovní otázku JAZYK 1. Pokud někdo opírá svůj pohon těla o maso, musí být jiný, než ten, co jede celý život na zákusky? Máte nějakou zkušenost v tomto směru? Berte to jako pracovní otázku STŘEVA 2. (Obě můžete připojit jako dodatek k disertačkám).
Všiměte si, že lidová rčení nejčastěji používají jako protiváhu sladkostí maso, nikoliv třeba slanou polívku nebo hořké pivo či kyselé zelí. Jenže chuť masa nebyla samostatnou chutí až do roku 2000. Prostě maso bylo takové, jaký byl recept. Třeba s brusinkami nebo pomeranči. I když drsnější vegetariáni (většinou ortodoxní vegani) prohlašovali, že oblíbenou charakteristickou chuť dává masu močovina zvířete. Spolek přátel masa v extrémistické sekci oponoval prohlášením tiskového mluvčího:
„No a co, kaštanožrouti! My proti orálnímu sexu nic nemáme." Pak v roce 2000 byla chuť masa vyhlášena pátou základní chutí (viz umami – glutamát) člověčího jazyka. Kam by chuť masa (rovná se též chuť supertvrdých sýrů typu parmezán, též superzralých sýrů typu rokfór, hub, řas a superzralých rajčat), tak kam by podle vás tato chuť patřila na akupunkturní hvězdici? Můžete to zkusit logickou úvahou, nebo zjistit, kam staré texty dávaly zmiňovaná jídla páté chuti a nebo si pomůžete pracovní degustací typu: „Takže toto sousto rokfóru přebil tonic (Oheň) snadno, ale nutela (Země) sice dobrá, ale s chutí sýra neudělala nic, spíše ji umocnila. Proto chuť glutamátu bude živel Kovu, Oheň (tonic, pivo) ničí Kov (rokfór), ale Země (nutela, džem) je rodičem Kovu...". Je to jen příklad, možná je řešení pracovní otázky ROKFÓR 3. úplně jiné.
Rokfór se měl narodit tak, jako lidé. Přinesl ho čáp. Možná vašeho šéfa taky, protože normální lidi i sýr rokfór stvořil sex.
Ovčák v parném létě vyhledal chlad jeskyně, aby poobědval sýr s přílohou, a v tom uviděl svého sexy kolegu nebo ženskou. Odběhl, na jídlo zapomněl. Po měsících zapomenutý sýr našel. Poněkud modrej plísní, ale protože byl prase, neodolal a ochutnal! Heuréka! Nový recept byl na světě (i když zas tak nový nebyl, protože plísňák popsal již starý Říman Pliny v roce 79). A sýru se začalo říkat podle blízkého městečka Roquefort (v horách na jihu Francie). Podle listin z roku 1060 z nedalekého opatství Conques museli odevzdávat část produkce sýra ve své diecézi k „zplesnivění“ do Roquefortu. (V Conques je „kostel“, jedna z neúžasnějších staveb románského slohu, a vede tudy nejhezčí část poutě Le Puy – Compostela). Pozor, neplést si plísňák uvnitř (tip niva) s povrchovými plísňáky camemberty (typ hermelín); nejenomže sýry s bílou plísní na povrchu mají méně chuti masa, ale mají i jinou legendu. Nějakým způsobem jeho tajemství objevila žena ze severní Francie (Normandie). Selku Marii měl povzbudit farář, kterému sýr chutnal, aby jej prodávala na trhu v Paříži. Měla tak udělat v době, kdy Paříží lítaly hlavy oddělené od těla gilotinou. Zřejmě velkou díru do světa neudělala, protože jméno Camembert měl sýru dát až císař Napoleon III. (narozen 1808) podle vesnice, kde mu jej poprvé naservírovali.
16. HARA
Vegani mohou k našemu testování použít třeba mořské řasy. Třeba ty na suši. Někteří čínští labužníci tvrdí, že suši přišlo do Japonska z Číny. Nevím, ale v každém případě je jisté, že do Japonska přišel z Číny buddhismus (tam zase doputoval z Indie) a také jeho podoba zvaná Zen (v Číně „čchan“). Čínské buddhistické kláštery byly už od založení Šaolinu spojeny nejen s meditací, ale také s výcvikem mnichů k boji a japonský Zen v tradici navazoval a stal se psychologickou průpravou vojáků (též samurajů). Zatímco v Evropě často končil život odpojením hlavy (useknutím, oběšením, kulkou), pak v Japonsku se odpojovalo břicho, tzv. seppuku, na západě známým jako HARA řezáním („řezat, stříhat, bodat“ = KIRI). Kořen slova HAR patří k nejtajemnějším mantrám lidstva (jako jsou ÓM nebo AMEN). Nalezneme jej ve všech starých kulturách a náboženstvích. Ve starém Egyptě mnoho jmen boha Hora začínalo právě Har; z antiky máme třeba slovo HARmonie, v angličtině vyslovujeme srdce jako „HARt“ (oficiálně Heart vzniklo z Haorte), slovo Har se objevuje také ve staroíránském náboženství, na jehož báje dnes nepřímo navazuje tibetský bön. Jedno z nejsvatějších měst hinduismu se dnes jmenuje brána do HARI (jméno Višny), a nebo brána do HARA (jméno Šivy). Hara je v japonské tradici břicho (nejčastěji spodní část, tedy domov střev) a jedná se nejen o sídlo duše, ale také charakteru a kvality osobnosti. Včera jsem byl v HARdwaru; zrovna tam probíhala každoroční Šivova slavnost. Mumraj desetitisíců koupajících se lidí a já sledoval svou HARA, jestli s ní něco pobyt v bráně do HARA něco dělá. Třeba jsem to, co ve starém Japonsku nazývali MAHÁ-NUKI, což byla nejen ponižující přezdívka cizince, ale také označení domácích se špatnou HARA. Slabá vůle, nečestné jednání, nízký původ, intriky, negativní myšlení, deprese, strach nebo chlad na břiše, to všechno mohlo být důvodem špatné HARA.
Nakonec jsem si vzpomněl na tradiční jógové cvičení vlnění břicha a ucítil jsem své HARA. Není to nijak prokázané, ale trénované nebo pěkně oplácané břicho stabilizují osobnost. Nejhůř jsou na tom hubeňouři s oslabeným břišním svalstvem. Drtí-li vás vaše psychika, máte tři HARA možnosti:
1* Začnete cvičit
Možná sklapovačky nebo sedy-lehy neprospívají zádům, ale na břicho fungují skvěle. Trenéři vždy tvrdili, že břicho sílí teprve až v momentě, kdy při cvičení pálí svaly. Mnoho mistrů bojových umění nepustí nováčka k ničemu, dokud nemá pevné břicho. Pak ho ve druhé fázi neustále mlátí do břicha. Proč? Trénované břicho rána hospodského amatéra jen tak pošimrá. Netřeba připomínat (abyste dávali pozor na zdraví), že bojová umění se nejvíce rozvinula v zemích pro jejichž kuchyni je charakteristická pátá chuť (maso-umami-glutamát).
2* Takže druhá možnost je přibrat
Ale ne tak nadivoko (přes zákusky a hambáče), ale organizovanou stravou japonské či čínské kuchyně. Nejlepší by bylo někde získat jídelníček začínajících bojovníků sumo-sumo. Nezapomeňme, že Japonsko patří k rekordním zemím, co se týče délky života, proto by nemuselo tolik vadit překročení západními lékaři doporučených dávek glutamátu, ke kterému zde jistě dojde. (Přesto pozor na syndrom čínských restaurací – zdravotní pojem zavedený roku 1968 pro lidi, jimž zvýšená dávka glutamátu udělala zle). Pro disertačku Aurarelax® připomenu, že se glutamát používal k léčbě jater (jaterní kóma). Ovlivňuje pozitivně živel Dřeva?
3* Duchovními cvičeními
V hatha józe existuje „vcucávání“ břicha, které vypadá, jakoby by vaše břicho zmizelo pod hrudníkem. Prostě v mírném předklonu vysajete vzduch i břicho. A pak také vlnění břicha, které je těžší než mexické vlny na stadionech, ale v podstatě vypadá stejně. Přelíváte svaly (a to kolem nich) z jedné strany břicha na druhou. Budete-li se o tato cvičení zajímat, nejmenují se asány, ale BANDHY (bandha = zablokování, uzamčení) a KRIYE. Jiná duchovní cvičení ovlivňující HARA praktikovali také samurajové; jde o meditaci v kleče na patách (ZAZEN). Sedíte rovně a ruce vložíte na klín, před břicho, levá ruka leží v dlani pravé a palce se lehce dotýkají tak, že vytvářejí před břichem kolo. Dále to nepojmeme jako zenovou meditaci (proto vynechám další technické podrobnosti), a uděláme z toho cvičení pečující o naše dálnovýchodní centrum duše. Nejen láska má procházet žaludkem, také strach, zhoupnutí na horské dráze (tedy vybočení ze strereotypu šedosti), hluboký smích, stres a „chce se mi z něj blít“ vycházejí z našeho břicha (podbřišku?). To vše teď zkusíme zamíchat naším dechem, nemusí být hluboký, ale měli byste cítit, jak prochází břichem, jak s ním pohybuje, jak jej uvolňuje, zahřívá a pocitově čistí. Není to jen taková hra, dech se stává tím, čím je v tantře kundalíni energie (hadí síla) a budete-li cvičit více dní po sobě, připojí se pocit napojení na svou HARA. Můžete si pak pokecat o těch nejtajnějších záležitostech, snech a pocitech. Konečně se přiznáte, že jste odbarvená, že jste to spolužákovi opravdu ukradl... Prostě úleva v hlavě i v břiše. (Proto, abyste přitom neztratili koncentraci na cvičení samotné, oči jsou častěji otevřené než zavřené, ale střídat otevřené se zavřenýma je ok).
(Pokračování příště)
Text Jaroslava Dobeše z archívu Hrobky Old Poetrie.
