MAGICKÁ EXHIBICE JÍDLA 2.díl
Jaroslav Dobeš
8. JÍDLO JE NÁVYKOVÉ
Jídlo nehýbe pouze životy jednotlivců, ale stává se také politickým aktivistou. Konec starého světa evropských států ovládajícího skrze kolonie a polokolonie celou zeměkouli nezačal první světovou válkou, jak se dočtete v dějepisech. Konec začal kvůli čaji a soli. USA započala svou pouť k pozici nového světového lídra tím, že obyvatelé Bostonu odmítli Brity předražený čaj a vyházeli ho do moře. V Indii se spustila finální fáze boje za nezávislost na Británii Gándhího pochodem zemí s kapsami plnými nezdaněné soli. V Číně proběhly vojenské vzpoury proti britskému nákupu drahého čínského čaje za opium; mnozí v těchto povstáních vidí kořeny pozdějšího Maova komunistického převratu. Komunistická vláda vrátila Číně punc velmoci. Obří prosperující země USA, Čína a Indie svým ekonomickým vlivem přinutily věčně rozhádané evropské zemičky udělat to, po čem toužil Napoleon s Hitlerem. Sjednocování Evropy kvůli čaji a soli přineslo mnoho diskusí mezi zeměmi. Ty nejvášnivější se často týkaly zachování tradičních národních jídel v pravidlech norem Evropské unie. Každá země je propojena se svým chlebem a recepty. Lidé jsou na ně odmalička navyklí a mají-li o své potraviny přijít, ocitají se ve stejné situaci jako feťák bez drogy. Tento absťák si může každý prožít na dovolené v jiném stravovacím pásmu.
Tato závislost na „rodném jídle“ nebude zřejmě fyzická, ale psychická. V duchovnu bychom mohli ještě připojit vlivy astrologické, karmické, tedy. tzv. VASÁNY. Neviditelná propojení na lidech, místech a věcech života, na které jsme navyklí. Lidem, kterým se stýská po domově, se v nostalgických snech nevybavuje jen chuť jejich chleba, ale i spousta hloupostí, jako je třeba oblíbená pokladna v supermarketu, v němž pravidelně nakupují. Rozhodne-li se někdo pro odchod do kláštera nebo do poustevnické jeskyně, je strháván těmito vasánami (neviditelnými vazbami) k nepříjemným pocitům. Právě skrze vasány dané individuality má vznikat předpovídatelnost životní budoucnosti. Teoreticky má člověk svobodu a budoucnost si může vytvářet tak, jak se mu zachce. Jenže pevné, neviditelné sevření vasánami (včetně zvyků), které ho svazuje s konkrétními územími, lidmi, jídlem, chováním, tuto svobodu osudu téměř úplně vymažou. Čím je člověk starší, tím více vasán. Zlom úplné svázanosti u většiny lidí je někde mezi 25-35 lety. To, že mají mladí vasán méně, dokazují výzkumy emigrantů. Čím je člověk mladší, tím snadněji se adaptuje na novou vlast, stravu, jazyk a lidi.
Před mnoha lety jsem poznal dva bratry, kteří emigrovali ze své země. Ten starší byl pětatřicátník, zkušený chlap jak hora, odhodlaný postarat se o svého nezkušeného šestnáctiletého bratra. Po několika týdnech na tom byli oba zruba stejně. Mladý se otrkával a starší již nebyl tak silný a odhodlaný jako v prvních dnech. Asi byste uhodli, který z nich pořád mluvil o kráse a dobrotách své vlasti a který z nich v úžasu popisoval zážitky z prvních návštěv u McDonalda (v jejich vlasti tento řetězec nebyl). Po mnoha měsících jsem se znova ocitnul ve městě. Mladší bratr si naplno užíval života ve svobodné zemi. Byl šťastný, zdomácněl v novém prostředí. Ten starší už nebyl. Trochu se zbláznil steskem, hodně propadl depresím... nakonec sice přežil, ale schopen normálního života nebyl. Protože se nemohl vrátit do své vlasti, ujala se ho jeho církev a zavřela ho za klášterní zdi. Vasány budou podle mě problém i u diet, které často vylučují ta jídla, na která je člověk nejvíce navyklý. Takže dietář pak nebojuje jen s neviditelným absťákem. Možná by stačila jednohubka tohoto jídla a vnitřní tlak by se zmenšil na únosnou míru.
9. HEMENEX versus KLÁŠTER
Vraťme se k propojení potravin s daným územím, někdy městem, jindy regionem nebo státem. V astrologii už ve středověku existovaly pokusy propojit určitý region s některým znamením zvěrokruhu. Tak třeba astrologický klasik ze starého Říma, Claudius Ptolemaeus přiřadil Británii s německy mluvícími zeměmi ke znamení Berana. Znamenalo by to, že tradiční jídla z těchto beraních zemí budou také pod vlivem tohoto znamení? Chybí-li zasmušilému melancholikovi trocha té živoní jiskry, té které má Beran víc než dost, pomůže mu nějaké tradiční německé nebo anglické jídlo? Angličan Ringo Starr miloval k snídani slaninu s vajíčky (hemenex). Když byl se svou skupinou Beatles na meditačním semináři v indickém klášteře, utekl odsud jako první po několika dnech; za jeden z hlavních důvodů odchodu prohlásil touhu po své oblíbené snídani. V klášteře i v nejbližších městech nešlo sehnat ani maso ani vajíčka z důvodu náboženského vegetarianismu.
O vasánách na rodné jídlo jsme již mluvili, ale teď probíráme propojení vajíček se slaninou se znamením Berana skrze přiřazení Anglie k tomuto znamení Ptolemaeusem. Obor gastrologie tvrdí, že Berani mají rádi kořeněné jídlo (což automaticky neznamená pálivé), jenže Ringo Starr se nenarodil ve znamení Berana (narozen 7.7.1940, 5.00 v Liverpoolu), ale ve znamení Raka (a ve 4.domě). Rak podle gastrologie upřednostňuje tradiční národní kuchyni. Což by u Ringo Starra zapadalo do historky o útěku z kláštera (nejen) kvůli oblíbenému jídlu. Pokud by měl Ptolemaeus pravdu s přiřazením Anglie s Německem pod znamení Berana, pak ke stravě tohoto znamení přiřadíme také světového šampiona z mistrovství jídel XX.století, a to přesto, že se narodil na úplně jiném kontinentě.
10. SALÁT CAPRESE VĚDCI ZAKÁZANÝ
Mnohé z potravin přišly na náš stůl až po objevení Ameriky. Tak třeba brambory, paprika, rajčata. Nebyly na rozdíl od jejich bratrance tabáku vítány s nadšením. O rajčatech tehdejší vědci prohlašovali, že jsou jedovaté. Itálie v době objevení Ameriky byla propojená s tehdejší velmocí Španělskem nejen některými papeži. Španělé ovládali i některé italské přístavy (např.Gaeta), kterými nepřiplul jen první jezuita Ignác, ale také rajčata. Poblíž těchto přístavů je ostrov Capri. Měkký sýr s rajčaty jako salát je dnes propojen s názvem tohoto ostrova. Italští labužníci naštěstí nedali na suchary z vědy a dali si „nebezpečná“ rajčata na pizzu a špagety. Mluvíme o době, v níž byla italská kuchyně nejrozvinutější v celé Evropě (Itálie je dle Ptolemaeuse ve znamení Lva), ale jejich recepty již brzy převeze jedna žena do Francie, tedy do země, která po staletí nemilosrdně odmítala další potravinu objevenou v novém světě, brambory. Teprve, když v podvečer francouzské revoluce došel jistý Parmentier na nápad udělat z uvařených brambor kaši, zavládlo mezi americkou plodinou a Francií příměří. (Dle Ptolemaeuse spadá Francie pod znamení Lva, stejně jako Itálie, o Americe nevěděl).
Moderní obor makrobiotika tvrdí, že k tělu se hodí potraviny, které vyrostly tam, kde žijete, a mnozí z tohoto úhlu pohledu dodnes považují původně americké plodiny (brambory, rajčata, atd.) za škodlivé harmonii jin a jang pro lidi z ostatních kontinentů. Přitom taková paprika našla svůj nový a plnohodnotný život v úplném středu Evropy. Maďarská paprika je ve světě gurmánů megapojmem. Vedle všech těchto potravin dala světu světového šampióna. Projdete-li si filmy a publikace z druhé poloviny XX.století, pochopíte, že pizza, steaky, omáčky i dortíčky dostaly napráskáno od karbenátku obklíčeného houskou. Hamburger se stal celosvětovým pojmem a svou pozici si udržel i po epidemické posedlosti nutričními hodnotami, která zachvátila svět v posledním desetiletí XX.století. Sekaná v housce dokonce dosáhla vlivnou politickou pozici. Demonstrace proti globalizaci a systému objížděly celý svět a daly zabrat politikům i policii tak, že ve vzduchu byla cítit změna. (Vše skončilo newyorskými útoky na mrakodrapy v roce 2001, po kterých působila každá demonstrace proti systému jako vlastizrada nebo aspoň urážka pietní nálady). Zmiňovaní demonstranti, ať už přijeli kamkoli od Toronta po Janov, nikdy nezapomněli házet kamením na místo, kde uviděli sekanou s houskou. Jídlo se stalo politickým protivníkem, nenáviděným nepřítelem, což se líbilo všem gurmánům a kulinářům, kterým sekaná nechutná.
11. JÍDELNÍČEK POUTNÍKŮ
USA, odkud se celosvětově rozšířily fastfood restaurace, se nejčastěji přisuzuje znamení Blíženců nebo Raka (podle data vyhlášení nezávislosti na Británii). Raka jsme už gastrologicky načrtli ve znamení Ringo Starra; z dalších tří „planet“ nejčastěji používaných při posuzování stravování majitele horoskopu, měl Ringo Starr Venuši právě v Blížencích, a toto znamení má upřednostňovat hodně pestré jídlo. Což hamburgerový oběd s hranolkama určitě není. Ovšem račí láska k tradiční kuchyni se rovněž s hamburgerama neshoduje. A co beraní kořeněné jídlo? No já nevím, ale tam u nás do hamburgeru kari nebo pepř nikdo „nesmaží“. Přesto je původ hamburgeru spojován (podle Ptolemaeuse) s beraní zemí Německem.
Stejk dle receptu z města Hamburg je nejčastěji skloňovaný původ slova hamburger. Do USA jej přivezli kolem roku 1750 němečtí přistěhovalci spolu s dvěma chleby a něčím mezi nimi – sandwich. Tito lidé se stali poutníky a v jejich nové vlasti USA se lidé dodnes víc stěhují a mění zaměstnání než na starém kontinentě. Které znamení, dům a planeta jsou podle vás spojeny s putováním, stěhováním a změnou? A které jídlo? V Kalifornii se roku 1848 našlo zlato. To přivábilo poutníky toužící změnit svůj život. Začala první zlatá horečka a hned v dalším roce jich přijelo sto tisíc a bude jich přibývat. Každý poutník hledající zlato musel jíst. Nárůst lidí byl obrovský. A tomu se musela uzpůsobit i první restaurace USA, která roku 1849 vznikla v San Franciscu pro zástupy hladových kopáčů. Rychlá samoobsluha, v níž si chlapi ve frontě dávají na tácek jídlo a na konci pultu za něj zaplatí. Myslím si, že právě zde lze najít kořeny filosofie pozdějších fastfoodů. Jejichž moderní „boom“ spustil až v roce 1955 založený McDonald (konkurence jako KFC „kuřata“ a Pizza Hut se přidaly o rok, dva později).
Budeme-li na fastfood (nejen hamburger) pohlížet jako na poutnické jídlo (už máte k tomu jídlu přiřazeno znamení, dům, aspekt a planetu?), pak bychom jej měli zařadit do jedné skupiny s maďarskou kuchyní. Maďarská kuchyně bývá mixem vlivů několika kočovných národů a vojenských nájezdů (např. Hunové a Turci). Představte si nekonečný vandr. Co na něm budete jíst, pokud vyloučíte moderní vymoženosti instantní a konzervované stravy včetně moderních přenosných vařičů?
Vše, co lze opéct na ohni, uvařit v kotlíku a nebo trvanlivé potraviny. A už tu máme guláše, uherský salám, případně čabajskou klobásku. V 16.století Maďarsko stěží odolávalo tureckým nájezdům. Okupanti vedle trablů s sebou přivezli dobrotu osmanských stolů (baklava), kterou maďarští kuchaři proměnili v mnoha zemích v oblíbenou sladkost – štrůdl. Papriku v podobném období do Maďarska nepřivezli dobyvatelé, ale obchodníci; ta zde přesto zdomácněla natolik, že když už nebylo místa, kam by ji nedali, zabalali do ní vše. Teda maso zabalili do papriky. Poutníci a kočovníci mají být statisticky zdravější než usedlíci. Týká se to i nemocí srdce. I když Maďarsko ani USA netrhají nějaké rekordy v dlouhověkosti obyvatelstva (vedou „rybí“ kuchyně Švédska a Japonska). Paprika má být zdravá na srdce také. Zatímco nenajdete v Maďarsku neopaprikované maso, pak v USA velice rádi dochucují maso šalvějí.
12. HOŘKÁ CHUŤ AMBICÍ
Kde je šalvěj, není nemoc, říkali staří Římané. To určitě nezajímalo manželku prvního římského císaře Srpna (Augusta), jehož adoptivní otec Červenec (Julius) sice proměnu Říma z republiky na císařství zařídil, ale císařem nebyl. AUGUSTUS sebral únoru jeden den, aby jeho měsíc měl stejnou délku jako ten Césarův, a díky tomu mají děti delší letní prázdniny.
Augustova manželka Livie měla dvě posedlosti: magii jedů a touhu udělat císařem svého jediného syna z předchozího manželství. O následníkovi měl jiné představy její nový manžel, císař, a tak vařila jedy každému, kdo měl v Římě IQ nad 120 a mohl se stát císařem. Jedohrátky babičky Livie přežil jen „blázen“ CLAUDIUS (více román Já, Claudius), a tak se skutečně její syn císařem stal.
Poznat jed v jídle či pití není snadné, ne nadarmo králové stále a stále hledali nové zaměstnance na místa ochutnavačů. Chuť je totiž nejzaostalejší ze všech lidských smyslů. Čich je 25000krát citlivější než chuť, takže pokud jed v jídle nevoní třeba jako nahořklé mandle, jste namydlení. (Některé restaurace a kuchaři dokáží otrávit svým jídlem i bez použití jedu, ale to už je jiná historie).
Babička Livie používala bylinné a hadí jedy. Císařovna vás pozve na večeři, co uděláte? Odmítnout nelze, stejně jako tam nemůžete jako projev důvěry dotáhnout nějakého ochutnávače. A tak žvýkáte, převalujete sousto na patře a z chuti odhadujete šance na zítřejší probuzení. Žvýky, žvýky, a už je impuls v mozkovém kmenu (umami), odkud pokračuje do talamu, kde je již chuť zcela analyzovaná, jenže to vy ještě nevíte, proto impuls pokračuje do korového centra (dolní části temenního laloku mozkové kůry), kde vašemu vědomí oznámí, jak na tom jste (čich v tom jinou cestou, přes spánkový lalok, asistuje také).
Jak na tom jste, ví jen na druhé straně stolu mile se usmívající babička Livie. „Jste tak talentovaný a odvážný. Skvělý budoucí císař.“ Chválí vás, zatímco vy žvýky, žvýky další sousto. Hořká. „Ježiš, to je hořké!“, vykřiknete. Co teď budete dělat? Hořká byla vždy spojována s jedovatým. Jen si zkuste ochutnat byliny. Nejspíš vás otrávila. Co budete dělat? Žvýkat a polykat další sousta s jedem a nebo poblijeme císařovnu? Co když kuchař použil jako koření hořkou pampelišku, zeměžluč nebo pelyněk a ona vás skutečně chce podpořit v politické kariéře? Poblijete ji a je po všem. Vlastně je to zajímavé, že hořká chuť je kromě jedů spojována s uklidněním žlučníku a jater (živel Dřeva), tedy se snížením jejich aktivity. Byli jste naivní, babička Livie nepomáhá, ale odstraňuje. Svíjíte se v křečích u postele a zatímco melete z posledního, uvědomujete si, že jídlo, obzvláště poslední večeře, mohou velmi ovlivňovat náboženský a politický život společnosti. V lodní bitvě s Argentinci v roce 1847 došly dělové koule. Uruguajský kapitán Coe rozkázal střílet po nepříteli tvrdým sýrem. Eidam se strouhal o hlavy Argentinců. Jídlo je prostě všude. No jasně, že o této sýrové bitvě byste za babičky Livie nevěděli a asi byste nejspíš nekřičeli Ježíši. Leda že byste ho znali dřív než ostatní, protože babička Livie zemřela ve stejném roce, ve kterém měl podle tradičních názorů začít v Bibli popsaný příběh dospělého Ježíše. Její syn Tiberius tou dobou již pevně třímal vládu nad „celým světem“ (Evropa, Blízký východ a severní Afrika). No, a zatímco on vládl světu a Ježíš zakládal náboženství, které jednou také vládlo světu, nějaký M.G.Apicius sepisoval své oblíbené recepty a vytvořil tak „první“ evropskou kuchařku.
13. ASTROMÓDA® V JÍDELNÍČKU
Pouze pro Astromódní disertační práci
Magická exhibice jídla vznikla na myšlence propojit jednotlivá jídla s astrologickým vlivem. Jak?
A* V astrologii přes využití všech dalších horoskopů (tranzity, solár atd.) se vždy vychází z horoskopu narození, to znamená, že pokud daná osoba vymyslela recept, jako její dílo čili součást života, by toto jídlo – recept mělo být pod vlivem horoskopu onoho člověka.
Má to jeden háček, který jsem objevil až v průběhu práce: Není možné (nebo je?) zjistit pravé původce nejslavnějších receptů, a i když to jde, velmi často se neví ani autorův den narození, ne tak hodina. Jiskřička naděje občas zaplála v mé hlavě, aby opět pohasla jako v případě slavné francouzské omáčky „BEŠAMEL“, která se jmenuje po markýzi (Louis de Béchamel), vlivném muži jak v rodné Francii, tak v Anglii, a tak král nechal bílou omáčku pojmenovat na počest tohoto - mimo jiné také bankéře a milovníka vaření - který tvrdil, že recept na bešamel vymyslel. Radostně jsem začal hledat jeho datum narození (roku 1630), ovšem a našel jsem i stesky jeho současníka, jiného hraběte, který rád vařil:
„Sakra, ten Bechamel měl štěstí. Já si pochutnávám na kuřecích prsíčkách v této bílé omáčce od dob, kdy se on ještě nosil v pytlíku svého táty, a nikdo mnou vynalezenou omáčku po mě nepojmenoval.“
Ne, že by na tom během jídla záleželo, sežereme to stejně, ať je recept od toho či tamtoho, ale pro tento projekt šlo o ránu. No, a to někteří Italové tvrdí, že recept na bešamel vyvezla do Francie provdaná Katka Medičejská (v její době už určitě byl znám recept na podobnou omáčku Velouté, vydaný v roce 1553 v knize Sabiny Welserin). Jiné zdroje uvádí jako původce receptu na bešamel politického protivníka Italky Katky na francouzském trůně, protestantského vévodu Filipa z Mornay (narodil se 5.11.1549 v Buhy, na severovýchodě Francie). Bešamel recept měl být poprvé vydán v roce 1652 v přelomové kuchařce francouzské kuchyně (od F.P.La Varenne); v té době bylo pánovi, po němž se omáčka jmenuje, 21 let, byl tedy ve věku, kdy zřejmě smažil jiné bílé omáčky – který kluk vymýšlí nové kuchyňské recepty, je-li mu kolem dvaceti, že ano. No, tak po zpochybnění identity autora dalšího ze slavných receptů mi došlo, že metodou
A* nikam nedojdeme.
B* Taky nepřichází v úvahu. Zatímco u přiřazování zemí k různým znamením se dnes využívá častěji než stará metoda Ptolemaeusova, u receptů není možná (stejné trable jako u metody a). Jedná se o datum narození receptu. U zemí je to jednodušší. Zjistíte, kdy byl právě daný stát vyhlášen, a máte jeho horoskop včetně znamení. Nejspíš to není stoprocentní, možná ani padesátiprocentní, no ale frčí to, tak proč ne? Z čeho vyplývají mé pochyby? No, ona častá proměna státních útvarů vůbec nemusí změnit lidi a jejich kulturu. Tak třeba země bývalé Jugoslávie vyhlašovaly nezávislost na přelomu XX. a XXI.století; získaly tím jiný horoskop, jenže o pár let později mnohé z nich vstoupily do EU a získaly tím opět nový horoskop...
V USA se často přiřazuje danému státu (např. Texas, Utah) horoskop dne, kdy se připojil k USA. Tak třeba Utah byl přijat až poté, co zakázal tamními mormonskými křesťany oblíbenou bigamii (mnohoženství), tedy 4.ledna 1896. Je tedy Kozoroh, ale je to otázka, jestli by nebyl pravdivější horoskop data příjezdu prvních osadníků na území Utahu. Ve zmíněné metodě přiřazování států ke znamením vychází absence znamení Berana a Vah mezi státy USA. Zjistit datum narození receptu je úplně nemožné, a tak metoda padá, ale lze z ní odvodit za c).
C* Tradiční recepty regionu spojit se znamením či celým horoskopem přiřazeném k tomuto regionu (státu). Jak jsme si naznačili u Berana, Německa, Británie, Ringo Starra a hamburgeru.
D* Další možnost hledání astrologických vlivů toho či onoho jídla spočívá v jeho fandech. Nikoli domácích od dětství navyklých strávníků, ale u cizinců, slavných osobností. Stačí zjistit u pěti herců, politiků, VIP osob, že jejich nejoblíbenějším jídlem byl tatarák, a pak hledat společný průsečík v jejich horoskopech a dojít na to, co v horoskopu symbolizuje tatarák.
E* Použití alchymistické astrologie je další možností. Každá z planet byla přiřazena nějaké barvě (to se netýká Urana, Neptuna, Pluta), no a jídla mají barvu také, takže červené omáčky by ovládl Mars (Beran, Štír) a bílé Luna (Rak). To trochu naráží na magické dělení omáček na červené jinové omáčky (menses), bílé jangové omáčky (sperma) a hnědé obojetné omáčky (co asi). Mňam. Přesto tato metoda planet barev a jídla za pokus stojí.
F* Běžné astrologické propojení oblíbených jídel s některou s „planet“. U Ringo Starra jsme již zmiňovali využití slunečního znamení a pozici Venuše (vládce Býka a krku) v horoskopu. Jindy se používá Luna nebo Jupiter a možná by mohl fungovat také Merkur, jakožto vládce znamení Panny, která vládne (podle astromedicíny) břichu. No, a Mars vládne Beranu – hlava včetně jazyka (což je pro změnu vládce chutí a čichu). Žádná velká nápověda. Já vím. Budete si muset poradit sami. Tak jako v životě.
Čekám od vás výběr 22 známých receptů (stačí název jídla) astrologicky zmapovaných, včetně zdůvodnění, pocitů a doporučení, kdy je který recept vhodné jíst. Při svém pátrání vůbec nemusíte vařit, stačí, když budete jíst a nezapomeňte, že hodně nápověd naleznete ve 2.díle Magické exhibice jídla (no a inspirací vám bude i třetí, a dost možná i první díl). Dobrou chuť. Jaká barva omáček je vaše oblíbená?
(pokračování příště)
Text Jaroslava Dobeše z archívu Hrobky Old Poetrie.
