MAGICKÁ EXHIBICE JÍDLA
Jaroslav Dobeš
1. PŘEDKECY
Je jen jediná věc, která spojuje všeobepínajícím způsobem všechny živé bytosti světa. Bůh? Láska? Peníze? Církev? Organizace? Sport? Mobil? Internet? Cha, zapomeňte. Je to potrava. Dokonce i to blbé auto bez „potravy“ k pohybu nepřinutíte. Všechny živé bytosti obětují své životy potřebě jíst. Potravinový řetězec nechá krávu sežrat stéblo trávy užívající si letního výslunní, člověk pak sežere krávu se stéblem trávy mezi zuby a čas (hmyz v zemi) nebo tygr pak sežere tělo člověka.
Láska prý prochází žaludkem. Taková večeře svádějící druhého do postele něco stojí. Peníze i láska jsou naprosto propojeny s naším stravováním. Peníze a sex mají být hlavními hybateli lidské společnosti. Málokdy si uvědomíme, že se tito hybatelé zcela točí kolem našeho žaludku a střev. Jak je to možné? Asijské duchovní nauky tvrdily odpradávna to, co moderní věda začala připouštět koncem XX.století, a totiž to, že v našem břiše sídlí takzvaný druhý mozek, v duchovních naukách nazývaný sídlem duše. Lékaři nyní bádají nad tímto znovuobjeveným druhým mozkem a zjišťují, nakolik je myšlení břicha nezávislé na hlavě a jak moc ovlivňuje svět lidských pocitů a emocí. Dle některých, do střev zamilovaných, lékařů výzkumníků ovlivňuje druhý mozek naše emoce zásadně, dokonce má mít na svědomí lidské deprese.
V Japonsku se říká „myslící“ části břicha HARA a v meditaci zvané ZAZEN je tato HARA centrem pozornosti podobným způsobem, jakým v tantrické kundalíni józe směřujeme pozornost k našemu rozkroku (1.čakra-kostrč-přehrádka), kde má sídlit životní a duchovní energie zvaná Kundalíni. Probudíme-li koncentrací tohoto hada energie, vedeme ho pozorností za pomoci dechu tělem vzhůru až k hlavě. V zazenu se sice had energie neobjevuje, ale břišním dýcháním v tichu meditačního nemyšlení oslovujeme své břicho – hara a když jsme s ním propojeni, vedeme dech z hara nahoru až do hlavy, a to se pocitově velmi podobá jógové meditaci kundalíni.
Dnešní povídání bude tak trochu o břichu, ale hlavně se budeme držet jídla.
2. O ČEM TO BUDE a o čem nikoliv
V duchovnu se o jídle mluví často. Zdravá výživa, dieta, půsty, vegetariánství, makrobiotika jsou oblíbenými tématy všech New Age stoupenců. My dnes zdravou výživu a dietní stravu vynecháme. Pokud vaši rodiče nebyli vegetariány, potom nejste v oboru „dlouho“ a zřejmě většinu života bombardovaly váš druhý mozek vaše hara sousta masitých pochoutek, bez ohledu na to, jak jste dnes striktní nemasaři. Dnes chci mluvit o jídle jako celku a o jeho vlivu nebo nevlivu na náš osud, sny, nálady.... máte radši bílou omáčku na špagety a nebo červenou? Ovlivní lépe osud člověka kuchyně francouzská a nebo recepty z Mexika? Proč mívají těhotné ženy chuť na kyselé okurky? Souvisí to se zařazením kyselé chuti v akupuntuře k prvku zrození (Dřeva)? Proč se zásadní křižovatky mezilidských vztahů odvíjí od společenského stravování (pití nebo jezení)? Souvisí to s jógovým přiřazením smyslu chuti ke 2.čakře, nejčastěji umisťované na úroveň podbřišku (či části zad zvaných kříže)? A odpovídající za lidské nálady, plození a sexualitu? Některé info na vás rozbalím já a jiné vám zadám podle fakultní orientace k prozkoumání (tyto specializované pasáže zde vynecháme a studenti té či oné fakulty je naleznou tam, kde mívají zadání disertačních prací).
3. ZDRAVÁ VÝŽIVA svlečená do naha
Ještě než přeskočíme do kuchyně, zastavme se u tradičních duchovních stravovacích témat.
a* Zdravá výživa koncem XX.století oslovila i největší odpůrce. Kafe bez kofeinu, vajíčka bez cholesterolu, celozrnné pečivo, bílé maso místo červeného, omezení živočišných tuků, vaření místo smažení... Tento styl zavedly kolem roku 1980 umělecké a sportovní hvězdy, které na svůj věk vždy vypadaly lépe než zbytek populace. „Třeba je to kvůli jídlu“, napadlo fanoušky. Firmy, vyrábějící levné, neoblíbené potraviny jako ovesné vločky („Ty to jíš?!?!? My tím krmili prasata....“, spráskla v té době ruce nad vnučkou s miskou vloček nejedna babička), tak tyto firmy se chytly marketingové příležitosti a uspěly. Což má několik důsledků:
* Dříve levné je dnes drahé.
* Všichni jíme zdravěji.
* Žádné informaci o jídle se nedá věřit. Pokud info kritizuje nezdravost vloček, bude novinář sponzorován nějakou masnou, a pokud kritizuje nezdravost masa, pak zřejmě mastili kapsy výrobci vloček.
Co říci závěrem ke zdravé výživě? Víra, že vede k nesmrtelnosti se zřejmě naplňuje. V zemích, kde zdravá výživa frčí, se lidský život prodlužuje. Na druhou stranu mezi lidmi, kteří chodili vesele na procházky i po stých narozeninách, najdete i takové, co jedli celý život nezdravě, kouřili, pili, cpali se čokoládou. Možná ty sportovní a umělecké hvězdy nevypadaly tak mladě kvůli zdravé výživě, ale protože žili zajímavě a netýrali své tělo težkou farmářskou nebo dělnickou prací. Dost možná se lidský život v zemích, kde letí zdravá výživa, prodlužuje, protože moderní technika a přistěhovalci převzali tyto život unavující práce.
4. SUMO SUMO diety s půstem
b* S dietami budete mít zřejmě větší zkušenosti než já. Nějvětšími odborníky na diety v praxi jsou modelky a sportovci ve sportech, v nichž rozhoduje váha. No, a také lékaři. Všude tam, kde je léčba pacienta propojena s dietou. Narozdíl od zdravé výživy není dieta považovaná za tělu prospěšnou, protože je nutíme ztrácet nebo udržovat váhu. Dieta leze na mozek. To se projeví buď podrážděností nebo otupělostí. Což bývá nejsilnější v případech, kdy dieta nutí tělo odbourávat svaly (bílkoviny). Většina diet funguje, ale u většiny lidí jen dočasně, než se váha začne vracet do původních cifer. Existuje osm miliónů zdůvodnění obezity. Od podvýživy v minulém životě, přes nedostatek dobrot v dětství, až po málo časté frekcence jezení během dne. Pokud nejsou zdravotní důvody, pak zhubnout může skutečně každý; z mé zkušenosti lze říci, že problém váhy je na 90 % v hlavě, nikoliv v jídle.
c* Některé náboženské půsty více připomínají dietní sezónu než pravý půst, během něhož nejíte vůbec nic (jíst cokoliv, byť jen v minisoustu, považují ortodoxní půstaři za proměnu půstu v podvýživu). Pijete čistou vodu. Kdekdo dnes doporučuje takovýto 24-hodinový půst jako zdravou očistu organismu. Odvážnější, ti, co se nebojí, že jim nějaký půstař exne, a oni budou čelit žalobě, že za to může doporučení půstu v jejich knize, radí občasný třídenní půst.
U třídenního půstu už zažijete stav kutlurního ochuzení. Zatímco hlad lze zvládnout, mozek se začne cítit okraden o pět až deset příjemných zážitků každý den. Tedy jezení, pití a nakupování jídla. Ortodoxní půstaři tvrdí, že třídenní půst není dobrý, protože právě třetí den ustoupí pocit hladu do pozadí a půst přestane být fyzicky nepříjemný. (Přestože to zní lákavě, může vás delší než třídenní půst skolit. Né, že by jste čtvrtý den umřeli hlady, ale může ve vás něco bouchnout, třeba hlava-mdloby nebo žlučník. Takže velký pozor.)
O delších půstech více v Poetrii® 911.
Protestní hladovkáři, milovníci dlouhých půstů a exibicionisti jako Chen Jianmin (v roce 2004 tento padesátník pod dozorem 49 dní nic nesnědl) a David Blaine (nic nesnědl 44 dní pod dozorem Londýňanů), dokazují to, co lékaři tvrdě kritizují, totiž že se dá jen o vodě vydržet i přes měsíc. Jen zmínění jedinci ví stoprocentně, jestli v tom není nějaký trik (podvod), radši dejte pozor. Všeobecně se má za to, že dlouhý půst a dieta nejsou zdraví prospěšné. Na jaře roku 2007 zemřela během módní přehlídky mladá, příliš podvyživená, příliš ambiciózní modelka a mnoho protestních hladovkářů svůj půst nepřežilo také (většinou ti, co překročili 60tý den bez stravy).
Na druhou stranu přílišná závislost na stravě, neschopnost zvládat pocit hladu, proměňují člověka v otroka. Při seriózních duchovních aktivitách nelze jíst víc, než třikrát denně a zároveň dosáhnout dobré úrovně. V mnoha klášterech se osvědčil systém dvou jídel denně.
Budete-li testovat diety a půsty, myslete na své Hara. Konec konců v Japonsku, kde pojem duše v břiše zakořenil, je národním sportem Sumo Sumo, což jsou zápasy nepředstavitelně plnoštíhlých mužů.
5. VEGETARIÁNSTVÍ a MAKROBIOTIKA
d* Vegetariánství tedy nejezení masa a v plném rozsahu ani živočišných produktů, hlavně vajec a někdy ani mléka a mléčných pruduktů je velmi stará nauka, hlavně díky duchovním vírám. Tam, kde se věřilo v převtělování duše, včetně těch zvířecích, tam se objevili lidé, odmítající pojídat živé tvory. V Asii třeba džinisté (nauka z doby Budhova života v mnohém podobná jeho učení), budhisté v menší míře stejně jako hinduisté, v Evropě pak Pythagoras (jeden z prvních velikánů starořecké filosofie, byl také egyptský kněz a možná studoval i v Indii) a následovníci jeho nauky.
Náboženství jako Judaismus (i zde byly výjimky), islám (odnož sufi dervišů byla výjimkou) a křesťanství s pojídáním „správného“ masa problém neměli.
V době nastolení práva na svobodný život obyčejného člověka (kolem roku 1789) se otázka pojídání života zvířat znovu vrátila do společenských debat. První průkopníci moderního vegetariánství byli lidé jako umělec Voltaire nebo „první“ New Age poustevník a kritik Matrix systému Thoreau. V roce 1847 vznikla v Británii organizace považovaná za první nenáboženskou organizaci propagující nejezení masa. Byla založena církví biblických křesťanů. Roku 1908 pak vznikla celosvětová vegetariánská organizace. V období hippie New Age získalo vegetariánství na skutečně celosvětové popularitě. Také proto, že ochrana zvířat se stala vlivným hnutím a že mnoho mladých lidí ze západu zkoušelo asijské duchovní cesty v Indii a Nepálu. V očích těchto hledačů osvícení bylo součástí tohoto duchovna kouření marihuany (a hašiše). Naopak jezení masa se v jejich vnímání duchovna zcela vylučovalo s jakoukoli aktivitou duše. Toto myšlení ovlivnilo dokonce tehdejšího vůdce Tibeťanů (milovníků masitého stravování) a kolem roku 1996 proměnil 14. Dalajláma masitou kuchyni svého největšího exilového kláštera (Seraje na jihu Indie) ve vegetariánskou. I v křesťanském světě šlo nalézt výjimku z pravidla, tedy vegerariány. Třeba přísný mnišský řád trapistů a nebo zajímavé hnutí rastafariánů mělo ve svých řadách mnoho odmítačů masa. (Rastafariáni vznikli kolem roku 1953 v Etiopii a na Jamajce, věřili v Ježíše černé pleti a v duchovnost marihuany. Charakterizovaly je vlasy spletené do dredů (slovo odvozené od pojmu příslušník rastafariánské církve – anglicky „Dread“). Od roku 1972, kdy Bob Marley, rastafarián, vydal „CD“ Catch The Fire také Reggae music (regé hudba).
Vegetariánství ať už duchovní, etické nebo zdravotní, bylo tématem vášnivých diskuzí jeho zastánců a odpůrců, vždy v nové době se do toho zapletl byznys. Multimilionový trh smaží skrytá reklama (většinou za vědecký výzkum) firem, které živí strávníci vegetariáni a firem, které vydělávají na živočišných produktech. Těžko nalézt pravdu.
Tak třeba objev páté lidské chuti. Vědecky máme na jazyku chuťové pohárky pro sladkou, slanou, hořkou a kyselou chuť. Vše ostatní jsou jejich kombinace. Najednou v roce 2000 vědci objevili chuťové pohárky pro pátou chuť. Vedle hub, velmi zralých rajčat a mořských řas je tato pátá chuť charakteristická pro živočišné produkty jako jsou maso, ryby a sýry typu rokfór (s vnitřní plísní) a parmezán (na špagety). Tato pátá chuť se nazývá „GLUTAMÁT“ (též umami) a vylučuje tradiční vegetariánskou filosofii o tom, že lidé jsou od přírody býložravci (nikoli masožravci nebo všežravci). Jednalo se o skutečný výzkum a nebo šlo o marketingový tah prodejců masa? Japonec K. Ikeda objevil tuto pátou chuť již v roce 1908, když jedl tradiční polévku z mořských řas a divil se té nenapodobitelné příchuti, brzy po tomto jídle izoloval molekulu, která odlišuje chuť polévky z mořských řas od jiných polévek. Jednalo se o dnes zdravou výživou proklínaný glutamát sodný (nezdravý je ten uměle vyráběný označovaný tuším E621, který se často dává do levných uzenin, aby aspoň trochu chutnaly po mase.) Tato glutamátová chuť byla celé století po svém objevení jednou z mnoha dalších chutí jídla tradičně (nejméně od 5.století) považována za charakteristickou příchuť dálněvýchodních kuchyní, tedy také japonské, korejské a čínské (porce pekingské kachny obsahuje nejméně tolik glutamátu, kolik doporučují zdravotníci jako přiměřenou denní dávku). Najednou sto let po objevu glutamátu v době, kdy mnoho lidí omezuje jezení masa jsou objeveny chuťové pohárky určené výhradně glutamátu, což ho z jedné z mnoha příchutí potravy proměňuje v jednu z pěti základních chutí.
Z Japonska se glutamát dostal do USA díky krvavé vřavě druhé světové války. Když začali Američani vyhrávat, zabírali japonské bunkry často i s jídlem. Američtí vojáci zjistili, že konzervy nepřátel chutnají lépe než ty jejich. Války rozvíjely stravování velmi často, jak uvidíme později. Třeba zavařování do skla vynalezli pro Napoleonovo tažení Evropou. Vzpomeňte si na to, až vám dá babička domácí kompot.
e* Dokonce New Age duchovnem milovaná (většinou vegetariánsky pojatá) nauka o získávání rovnováhy jin a jang energie vyváženým jídlem byla rozvinuta vojenským doktorem Sagen Ishizukou (zemřel roku 1910 ve věku 60 let). Jeho nauka o stravování byla pojmenovaná „dlouhý život“ (řecky Makrobiotika) podnikatelem George Ohsawou (zemřel v 73 letech roku 1966), jehož žáci ji rozšířili po celém světě. Makrobiotika by zřejmě vojákům nechutnala, takže k jejímu celosvětovému rozšíření došlo až po zmíněné válce během módní vlny hippie – New Age duchovna. Myšlenka rovnováhy ženské energie jin a mužské energie jang v monádě těla pomocí vyvážené zdravé stravy (nejlépe nemastně, neslaně chutnající vařené obiloviny) je senzační. V praxi naráží na dlouhotrvající přípravu jídla a pomalé jezení (každé sousto žvýknout tolikrát, kolik máš zubů, což v mém případě proměňuje makrobiotiku ve fast food, ale u většiny lidí moderního světa nezapadá do životního rytmu). Další problém z praxe je mdlá chuť jídla, pokud si občas dáte něco normálního, myslím zákusek v cukrárně nebo pizzu v restauraci. Pokud jíte výhradně makrobioticky, chutě se časem zjemní a mdlé jídlo začne chutnat. Podobně to funguje i u vegetariánství. Někteří zkoušeli makrobiotiku vyvažování jin jangu skrze extrémy. Tak třeba krvavý stejk (extrémní jang) s kávou mělčenou cukrem (obě extrém jin). Nefungovalo to a je to porušení pravidel makrobiotiky, jejíž největší problém, který jsem objevil (ano i já kdysi propadl kouzlu nesolené celozrné rýže s pampeliškovým listím), byl pocit, že i když stravou získáte rovnováhu jin a jang, harmonie nenastane. Teda ona nastane, ale vnější vlivy jako komunikace s okolím, aury lidí, vzduch ve městě, nároky v práci a ve škole ji okamžitě smetou pryč. Vegetariánství a makrobiotika s omezením masa někde v horách nebo za zdmi kláštera mohou být nazývány harmonií jin jang, ale stejný stav v nárocích každodenního života bude ve srovnání s okolím extrémní jin a pak hrozí ztráta vůle, zacílenosti, schopnosti prosadit se, prostě všeho toho, co vede k úspěšnému modernímu životu. Neříkám, že je to pravidlo, ale viděl jsem to u mnohých lidí včetně sebe. Naopak chcete-li zjemnit, nadechnout se vnitřního smyslu svého života nebo rozšířit umělecké vnímání, srdce, a dotknout se světa za hmotou (včetně snů, fantazií, ideálů a představivosti), pak si neumím představit neomezení (či nevyloučení) masa z jídelníčku. Nechcete-li křečovat, tak v tomto čase jezte z masa jenom ryby, případně také kuřata.
6. ZA ÚSPĚCHEM STOJÍ DŘINA a zase jen DŘINA
Tak jsem, na „žádost“ editora, prošel nejčastěji se vyskytující speciální výživy duchovních hledačů a teď se konečně můžeme věnovat hlavnímu tématu, dobrému jídlu. Vono totiž v osudu nerozhoduje to, co právě teď děláte, ale to, co jste dělali nejdéle a nejčastěji. Většina lidí se minimálně prvních patnáct dvacet let života stravovala normálním jídlem. Leda že by vaši rodiče byli vegetariáni nebo makrobiotici, i když zkušenost praví, že děti vedené rodiči k nějaké speciální dietě hned, jak můžou, přejdou k normální stravě.
Není mnoho věcí, jestli vůbec nějaká je, které bychom dělali tak dlouhodobě a pravidelně, jako jezení. Špičkový profesionální sportovci trénují dvakrát maximálně třikrát denně, aby byli tím, čím jsou. Jejich život a osobnost byla vybraným sportem ovlivňována už od čtyř, pěti nebo šesti let. My ovlivňujeme jídlem své tělo již od stáří několika měsíců (hned jak začne kojení doplňovat strava) a trénujeme – jíme pětkrát či šestkrát denně, kam se na nás hrabou sportovní hvězdy. Při takovéto intenzitě je zřejmé, že jídlo musí formovat naši psychiku, duchovní svět, osobnost a zřejmě i charakter. (O těle, jeho pevnosti, křivkách a váze ani nemluvě). Mnozí lidé si myslí, že duchovno je něco, co se odehrává v kostelech, na seminářích nebo při večerní meditaci, což je velký omyl. Nezávislé pravé duchovno je propojeno s každou událostí, činem, myšlenkou našeho života a to, co nazýváme štěstím nebo smůlou, úspěchem nebo starostmi jsou jeho zhmotnělým, hmatatelným důsledkem. Málokdo má to štěstí, aby tomu plně porozuměl a ještě méně lidí může dlouhodobě trénovat své duchovní schopnosti (vnitřní svaly typu vůle), aby dosáhli vrcholové mistrovské úrovně. Nejméně deset let každodenní dřiny trvá mladému sportovci, než se z něj stane světoznámý vítěz. Podobně dlouhá doba uběhne talentovanému studentu v prváku na univerzitě než z něj bude uznávaný chirurg. Legendární zakladatel budhistického Kung Fu mnich Bodhidharma měl meditovat devěl let, aniž by dělal cokoli jiného, než byl spokojen s úrovní, které dosáhl, Buddha dokázal stáhnout tuto dobu na sedm let.
Těžko se většina lidí může srovnávat s profíky, přesto si užívají radost z víkendového lyžování, plavání, ježdění na kole a nebo duchovního semináře. Rozdíl mezi sportem a duchovnem je v tom, že ten, kdo nelyžuje, prostě není lyžař. Ale ten, kdo nerozvíjí své duchovní schopnosti je i tak v duchovnu osudu. Proto se snažím hledat silné stránky této většiny lidstva. Jídlo takovou silnou stránkou je. I ten nejobyčejnější člověk vstává o trochu dřív, jen aby stihl další trénink, snídani. I přes shon, stres a nedostatek času nevynechá další tréninkovou dávku, oběd. A večer, když už z únavy vynechal posilovnu, lekci japonštiny, znovu zatne vůli a přinutí se k ještě jednomu tréninku, večeři. V některých silných obdobích dokonce přidává dávky nad plán a dře do semdlení u noční lednice. No řekněte, proč bychom takovouto neuvěřitelně pravidelnou a dlouhodobou práci nevyužili k ovlivnění osudu k úspěchu a štěstí. Jak? No na tom právě teď začínáme spolupracovat. Teda jestli do toho jdeš se mnou.
7. AURARELAX® JÍDLOPUNKTURA©
Pouze pro disertační práci fakulty Aurarelax®
V tradiční čínské medicíně (dál budu používat název akupunktura, což je její nejznámější, i když zdaleka ne jediná disciplína) existuje známá pěticípá hvězdice vztahů a souvztažností. Ke každému cípu je přiřazen jeden z pěti prvků (VODA, DŘEVO, OHEŇ, ZEMĚ, KOV) a ke každému prvku pak dva (někdy více) orgány. Jeden zastupuje jin a druhý jang energii. Cizinci to může někdy připadat velmi nelogické, když uvidí ve dvojici orgány, jako jsou plíce (energie jin) a tlusté střevo (energie JANG). Podle akupunkturní hvězdy ale oba patří k sobě a spadají pod prvek KOVU. V posledních letech druhého tisíciletí byl prezidentem České republiky literát a „celoživotní“ kuřák Václav Havel. Během jeho funkčního období byl několikrát ve vážném zdravotním stavu; jeho život při pobytu v rakouské nemocnici dokonce visel na vlásku (aspoň dle novin). Nejdříve se jednalo o plicní problémy; když byly konečně lékaři vyřešeny, neuběhl dlouhý čas (tuším několik měsíců až dva roky) a přišla hospitalizace kvůli problémům tlustého střeva jako vystřižená z učebnice akupunktury. Co mají fyzicky tyto orgány společného?
Během trávení potravy se v tlustém střevu (v části zvané tračník) jako součást odpadu začnou tvořit plyny (vodík, meton, atd.). Oblíbená klukovská zábava zapálit zapalovač před prdící pozadí, aby vznikla „liša“, pracuje jen s menší částí těchto plynů (zhruba litrovka prdů denně) vytvořených z potravy tlustým střevem, protože větší část těchto plynů se skrze krev dostane do plic a my je pak vydýcháme. To mi osvětlilo svěží dech některých sympaťáků... Ale jak to mohli vědět staří Číňani v době bylinka sem, bylinka támhle?
Vynechejme teď otázku zdraví a léčitelství a zeptejme se, jestli touto znalostí nelze ovlivnit osud, tedy štěstí se smůlou. Prvek Kovu přiřazený akupunkturou právě k těmto dvěma „prdochodům“ (plíce, tlusté střevo) je spojovaný s mnoha aspekty lidského života (stejně jako ostatní čtyři prvky). Nebudu je teď znovu vyjmenovávat, to bude součástí vaší práce (pokud působíte i na fakultě Artantra®, nezapomeňte na pakua spojená s Kovem), já jen shrnu svou osobní zkušenost. Kov je spojován s podzimem (nikoliv s babím létem) a lidi na podzim přepadá taková něžná nostalgie, která se u mnohých přemění v depresi a nebo v utloukání nálad chlastem. Ovlivníme-li plyny v těle, mohli bychom znovunalézt rovnováhu a prožít podzim smysluplněji. Jak ovlivňovat plyny v těle? Jasně, že to jde skrze čistý vzduch, ale plíce zastupují v této dvojici energii jin, která působí pomaleji a méně úderně, než energie jang, jejímž zástupcem v této dvojici je tlusté střevo, tvořič vnitřního vzduchu (plynů), tak zkusíme na podzimní nálady (mohou přijít kdykoliv během roku, jakmile ve vás převáží živel KOVU) zatlačit skrze něj. Jak? No, je součástí trávící soustavy, takže jídlem, ne? Teď váš
ÚKOL ČÍSLO 1:
Které jídlo (nejlépe konkrétní recept) plynovou aktivitou živel KOVU posílí a které zase zmírní? Jestli vás napadlo „něco zdravého“ nebo „půst“, tak to nebude stačit ani na dostatečnou. Jasně, že tělo, které drží stodenní očistný půst, už neprdí ani vevnitř, ani ven.
Zkuste se teď uvolnit ze sevření běžných zdravotně „duchovních“ předsudků (možná správných) a navařte pro ovlivnění živlu KOV (neplést s minerálem Fe) svobodně. V této práci nezáleží na tom, zda to bude zdravé nebo nezdravé, musí to být dobré, a měli byste vědět (nejlépe vyzkoušením na sobě a „bílých myších“), zda daný recept posiluje nebo snižuje vliv prvku KOV v těle. Jako malou nápovědu připomenu, že za „nejprdivější“ jídla jsou považovány hamburgery, luštěniny, cibule a zelí. Takže vegetariáni si v dechu a v ....... nijak nezadají s fastfooďáky. Je zřejmé, že některá nezdravá tradiční jídla, jako flákota masa s přílohou, je v tomto smyslu spíše umírňovač čerstvého vnitřního a vnějšího vzduchu. A nebo není?
Třeba není náhoda ani to, že prvek KOVU je spojován s bílou barvou a západní světovou stranou. Z Číny na západ je Německo a právě němečtí imigranti putující dále na západ, do Ameriky, s sebou měli přinést „recept“ na hamburger (prej z Hamburku), no a časem se v USA jídlo proměnilo v to, co si pod slovem „hamburger“ představíme my. Možná se vám pojem Aurarelax® Jídlopunktura© zdá vtipnou úlohou na závěr trimestru, ale zamyslete se nad tím (teď při řešení úlohy se bavte): půjdete-li na akupunkturu, nabodají vám do některého z nejpoužívanějších 150 bodů na kůži několik hodně jehel (nebo vám na něj budou tlačit prsty, típnou vám o ně cigáro, přiloží magnety nebo tak). Tyto body leží na několika (nejčastěji 14) liniích přiřazených orgánům těla, krvi atp. Ve skutečnosti je bodů mnohokrát (nejméně pětkrát) víc, ale většina se nepoužívá.
Akupunkturista vybere body, které napíchá podle problému. Tak třeba při problémech s plícemi vybere body na jinové dráze plic (hrudník-ruka) a při problémech s trávením, prdy, tlustým střevem konkrétně a nebo přejinovaných kovonáladách napíchá body na jangové dráze tlustého střeva (ruka-hlava). To jen pro představu, protože ty jehly může při stejném problému napíchat i jinam podle souvstažností pětiživlové hvězdy. Takže bude-li to dobrá péče, budete mít v kůži desítky jehliček několikrát týdně, dokud se neuzdravíte. Fajn. V Aurarelax® Jídlopunktuře® necháváte zevnitř působit sto kilo jídla za tři měsíce, tedy dvě tuny každých pět let. To je palba. Palba zevnitř. Ještě si myslíte, že dívka, se kterou chodíte pět let, je víla, křehké stvoření? Dvě tuny jídla. Jó, abych nezapomněl pít, tak za pět let jste oba dohromady vypili 6667 litrů tekutin, já nevím, třeba vody, piva, vína nebo borůvkového džusu. Je to obrovské množství vnitřních impulzů, až se z toho chce čůrat.
Ovšem ven z těla toho jde o mnoho méně než dovnitř. Žaludek se střevy potravu rozbijí až na prťavé molekuly, a ty se pak krví roznáší tam, kde je jich potřeba. Zatímco odpad (neztrávená část potravy) valí do tlustého střeva, užitečné molekuly potravy jedou do práce krví tam, kde je jich potřeba, již ze střeva tenkého. Tenké střevo je cévami propojeno s játry (živel DŘEVA) a srdcem (také s lymfatickým systémem). Tenké střevo a srdce tvoří další dvojici orgánů spadajících pod živel Ohně. OHEŇ je spojován s úspěchem (pakuo 9-Dosažení), radostí a létem. Jeho mínusem je energetická náročnost. Je to jako radost z fára, které žere třikrát víc pohonných hmot než běžná auta. Je to jako příprava dřeva na táborák nebo kocovina po letní pařbě. V hvězdě pěti prvků přemíra radovánek (OHNĚ) ubližuje upjatému spolehlivému workoholikovi (KOV). Naopak přemíra citů a obav z přemýšlení nad možnými důsledky (VODA-ledviny-močový měchýř) uhasí radost. No, voda nebo moč často uhasí unavené, dohořívající táboráky.
ÚKOL ČÍSLO 2:
Každý si přeje šťastný život plný radovánek (OHEŇ) a vy si pro tento cíl naleznete recepty podporující orgány Ohně, tedy srdce (JIN) a tenkého střeva (JANG). Po čem míváte vy pocit dobré nálady a chuť se smát (žádné drogy, prosím) a tancovat (ani extázi)? Popisuji to teď víc, protože mi editor řekl, že ze zadání úkolu Jedna - KOV nepochopíte, co se po vás chce. Vy jste to ale pochopili, že ano? Nejméně dva recepty pro každý živel (zatím Kov a Oheň), tedy čtyři recepty. Jeden (nebo víc) bude pro nabuzení daného živlu a druhý pro lehké utlumení. Řídit se budeme hlavně pocity a náladami, nikoliv zdravotním stavem. Emoce, nálady, vlastnosti přisuzované akupunkturou živlům (Kovu, Ohně atp.) a jeho vlivu na náš každodenní život buď znáte nebo si je dohledáte v Poetrii® či jinde.
OHEŇ–Radost (srdce-tenké střevo) vyživuje DŘEVO (játra-žlučník), ovšem bude-li DŘEVA, teď myslím jídla, přespříliš, může se OHEŇ zadusit a dýmem napadnout KOV (tlusté střevo-plíce). Naopak je-li Dřeva málo, není radosti pořádného Ohně. Tyto souvztažnosti zatím řešit nemusíte, ale třeba se budou hodit. Také je zajímavé, že si pařeb života nejvíce užívají lidé bez citů (nesvázáni láskou nebo morálkou). VODA citů (ledviny-močový měchýř) hasí Oheň, ale není-li Vody, vůbec nevyroste další Dřevo. Což připomíná krizi středního věku u vyhořelých, vnitřně opuštěných lidí, kteří se sem propařili v nezávazných („bezcitných“) radovánkách. My ale teď nehledáme životní styl, nýbrž správný recept na jídlo probouzející OHEŇ radosti. Takže se poučíme z nevázaných radovánek a omezíme množství Vody (citů). V případě, kde budeme chtít udržet lehce tlumenou radost (Oheň) už může Vody (citů) přibýt, řekněme takové delší, ale stále nezávazné chození pařmena s letní láskou. Což může do receptu dostat více čerstvé zeleniny nebo ovoce (obojí má vysoký obsah Vody). Živel OHNĚ bývá spojován s obdobím léta, a tak se sem často dávají právě lehká zeleninová jídla. Neříkám, že je to špatně, ale nezapomeňte na VODU. Raději si to ozkoušejte snězením vytypovaného jídla a sledujte, zda přijde ona radostná nálada.
Dvanáctník je první část tenkého střeva, kam přichází žaludkem předpřipravená strava; zde na ni čekají dva „kabely“, jeden ze slinivky břišní (spolu se žaludkem a slezinou živel ZEMĚ), kterým dorazí enzymy zaměřené hlavně na pohon („cukry“-sacharidy) a „sílu“(bílkoviny-„aminokyseliny“) těla. V hvězdě pěti živlů stojí tenké střevo (OHEŇ) naopak než v těle, tedy před živlem ZEMĚ (žaludek, slinivka, slezina), který má vyživovat coby své dítě. Je to chyba nebo úmysl? Co myslíte?
Druhý kabel vede do začátku tenkého střeva žluč (žlučník–játra jsou živel Dřeva), která má pomoci s rozkladem tuků. Že ano, žlučníkáři nemají jíst smažené a tučné a také to mají být vzteklouni. No, ale pokud to vezmeme nezdravotně, Dřevo-žlučník vyživuje Oheň-tenké střevo, takže smažený řízek by měl přinutit DŘEVO-žlučník k větší aktivitě přenosu DŘEVA-žluči do tenkého střeva, tedy teoreticky by měl řízek povzbudit Oheň-radost. A bude-li té radosti příliš, tak vám doktor žlučník (jang energie DŘEVA) vezme a bude po hraní.
Na konci tenkého střeva – Oheň se Dřevo-žluč přesune do krve a krevním oběhem si to hasí do jater (Dřevo-JIN energie), které ji připraví (asi 90% žluči) žlučníku pro další použití. Včerejší koblihy spojuje s dnešním řízkem „stejná“ žluč. Vidíte, že úvahy o jídle mohou být pestré, složité a zábavné. Biologie mě nikdy příliš nebavila, tak sorry za nepřesnosti. Tím chci říct, že ani po vás nebudu chtít žádné anatomické složitosti, hledáme jen principy působení běžných jídel na naše nálady, vztahy a osud. Kdysi jsem byl svědkem diskuse dvou obyčejných horalů o vhodném jídle na celodenní túru (u nich pracovní) v chladných horách. Jeden, řekněme Tom, podlehl módní vlně vloček s něčím (müsli). „Je to zdravé a lehké a nechce se ti po tom spát.“ Dodejme, že s běžným müsli si v tenkém střevě (OHEŇ) snadno poradí enzymy slinivky břišní (ZEMĚ). V hvězdě pěti živlů je Oheň živitelem Země. „Jo, je to hnusné a za hodinu máš zase hlad.“ Oponuje Bob a vychvaluje tradiční slaninu s chlebem a cibulí. „Když si dám toto, vydržím jít bez přestávky půl dne a vůbec nemám hlad. Navíc to má víc energie.“
Což je pravda; tuky mají nejvíc energie a zasytí na delší dobu také proto, že se těžko rozkládají a proměňují v energii. Bobův špek musela v tenkém střevě (OHEŇ) pomáhat trávit žluč (DŘEVO). Zde je vztah opačný, Dřevo je živitelem Ohně a navíc „nepřítelem jeho dítěte“, tedy živlu Země. Moc Dřeva ničí Zem.
Nakonec Tom s Bobem vypili půl litra slivovice a navrhli, že nebudou jíst vůbec, že je škoda utrácet peníze za něco jiného než za ohnivou vodu. „Když nebudeš během túry jíst, klesne ti hladina cukru.“ Vysvětlila ráno Bobovi přísná manželka. „No, ale když jíst budu, tak se mi zvýší koncentrace cukru v krvi a umřu.“ Oponoval s pohledem na mizející láhev. „To bys musel mít cukrovku, ty starý ožralo.“ A bylo hotovo. Bob byl v poledne rád, že má s sebou svůj špek a na své ranní výhružky rozvodem a sebevraždou dávno zapomněl.
ÚKOL ČÍSLO 3:
Jen dodejme závěrem kapitoly, že slinivka břišní (ZEMĚ), přesněji řečeno jisté její ostrůvky, mimo jiné vyrábí hormon inzulin, který dávkuje dle situace v tenkém střevě a zařizuje, aby zvýšený cukr v krvi neblbnul a pěkně se měnil v palivo buněk. Tento proces by mohl souviset se zařazením ZEMĚ až za OHEŇ. U diabetiků nefunguje tak, jak by měl, takže typ jejich diety by mohl být nápovědou pro recepty umocňující a tlumící živel ZEMĚ, což je váš třetí, poslední úkol. Podrobnosti o tomto živlu si dohledejte a nezapomeňte, že inspiraci na recepty nemusíte hledat jen v restauracích, u maminky, v kuchařkách, ale také v dalších dílech naší Magické exhibice jídla.
Text Jaroslava Dobeše z archívu Hrobky Old Poetrie.
