Artefakty ascendentu

Kolem 21.prosince máme zimní slunovrat. Období, kdy je Slunce nejslabší. V dávných dobách se mělo za to, že Slunce zemřelo, aby se někdy kolem 25. prosince znovu narodilo. Lidé považovali tyto dny za velmi významné. Ve starém Římě touto dobou probíhaly největší slavnosti roku, Saturnálie.

Astrologicky se touto dobou střídá období Střelce se znamením Kozoroha. Prvnímu vládne Jupiter (tedy Zeus) a druhému Saturn (tedy Kronos). Saturn byl nejmladší syn Nebe (bůh Uranus) a Země (bohyně Gaja), který se ujal vlády v období nazývaném Zlatý věk lidstva. Později byl svržen synem Jupiterem (Zeus) a vykořisťován (z jeho přirození a mořské pěny se měla zrodit láska – Venuše). Jupiter (Střelec) ztrácí vládu v době, kdy umírá Slunce, Saturn (Kozoroh) vládne v době, kdy se rodí Slunce reinkarnované. Křesťanství každý rok oslavuje narození Ježíška, budoucího spasitele, právě v těchto dnech Kozoroha. Po něm následující znamení Vodnáře bývalo rovněž pod vládou Saturna (až do objevení planety Uran v "moderní" době). Po saturnském Vodnáři se vlády znovu chopil Jupiter (Zeus), jakožto vládce znamení Ryb (po objevení planety Neptun se věci změnily). Zima začíná předáním vlády planetou Mars (bývalý vládce znamení Štíra) do rukou Jupitera (znamení Střelce a Ryb). Zima končí předáním vlády planetou Jupitera (bývalý vládce znamení Ryb) do rukou planety Mars (vládce znamení Berana).

Mars (též Áres) byl považován za boha války. Římané věřili, že byl otcem zakladatele Říma. Myslím tím Romuse, pro nějž bojoval i můj nejstarší bratr, generál Celer. V Marsu Štíru začíná být stařec Slunce bezmocně slabé, blíží se smrti v předvánočních dnech. V Marsu v Beranu začíná být Slunce dítě silným puberťákem, blíží se vrcholu svého života v předprázdninových dnech. Ve vytápěných městech s umělým osvětlením tyto rození a umírání Slunce příliš nevnímáme a věnujeme se sbíráním artefaktu života svého, ale lidé spjatí s přírodou, dnes třeba zemědělci nebo zahrádkáři ví, co tento koloběh slunečních životů znamená. Koloběhy slunečních fází a zemědělských období jsou mezi vědci hlavním důvodem, proč někdo vymyslel reinkarnační teorii.

Všechny tyto věci platí jen pro severní polokouli. Třeba pro Evropu, Mexiko, Egypt, Čínu, USA, Indii, ... Naopak to neplatí pro Australany nebo pro staré Inky v Peru. Na jižní polokouli Slunce umírá v červnu, nikoliv o Vánocích. Naopak se jim tam točí třeba voda v umyvadle. Naopak jim tam funguje zrychlování a zpomalování pohybu ascendentu v horoskopu.
Zatímco na severní polokouli se ascendent pohybuje nejrychleji na jaře a nejpomaleji na podzim, tak na jižní polokouli je tomu zcela naopak. Tím se dostáváme k naší seminárce a já se budu muset rozloučit se studenty fakult Aurarelaxu® a Artantry®.

Chtěl bych se jim trochu omluvit za mé starší brášky, nemají zrovna vybraný jazyk, ale oba jsou velice chytří a duchovně založení. Jo, a maminka by nikdy nenapsala, že v Bibli je něco, co by tam doopravdy a doslova nebylo. Teda i ten recept. Jen dodám, že se jednalo o ječný chleba, nikoli o žitný nebo pšeničný. Jo, a recept přišel přímo od Nejvyššího.
Ehm. Ehm. No, a ještě abych nezapomněl, mám vzkázat, že teoreticky je možné tipnout minulý život dle současného oblékání, ale prakticky bylo správnější ne. Většina lidí se obléká tak, jak ho naučily jeho vzory.
Rodiče, přátelé, časopisy... Oblékání v dějinách podléhá dost velkým proměnám. Vždyť třeba první moderní podprsenka měla přijít až v roce 1900 a to v Paříži. Průkopnická Galerie Rivoli jí tehdy neříkala „podprsenka“, ale „podpěrka krku“. No, a korzet, který byl předtím, není tímtéž. Také oblékání žen do kalhot je novinkou z podobného období. Vlastně ženy do kalhot masově nahnaly světové války. Pánové se vraždili a někdo musel pracovat. A v kalhotách jde fyzická práce přece jen pohodlněji. No, takže tyto dvě věci, teda proměny módy a vliv okolí na naše oblékání znemožňují čtení minulosti z našeho oděvu téměř úplně.

Hele, už zde mám vzkaz od pana doktora Kedlubna, ptá se na ten pohyb ascendentu. Odpovím veřejně. Nebude vám to vadit pane doktore. Že ano?

Ascendent se v horoskopu pohybuje proti všem. Stejně jako body zatmění, tedy Dračí hlava - Rahu a Dračí ocas - Ketu. Jdou si v horoskopu opačným směrem než planety. Občas se k nim na chvíli nějaká planeta přidá a pak se jí říká Retro(grádní) většinou u jejího symbolu najdete malé R. Ovšem u planet je to dočasné. Ascendent jde proti všem pořád, stejně jako hroty - začátky ostatních domů. Ascendent je vlastně jméno pro začátek 1.domu. Ze všech dvanácti domů je dům první nejvíc tím, čím si myslíte, že jste. Je nejvíc tím, na co si hrajeme. Celý život sbíráme artefakty vzpomínek, kterými se snažíme o jediné.
O spletení náhrdelníku, který by vypadal jako náš ascendent. Na horoskopu se věci mění relativně pomalu. Na plné pecky žijí jen Měsíc - Luna a hroty domu v čele s ascendentem.

Zatímco relativně rychle Slunce projde jedním znamením za kalendářní měsíc, pak Měsíci - Luně stejná trasa trvá něco přes dva dny. A to nic není proti ascendentu. Ascendent proběhne jedním znamení zhruba za dvě hodiny. Celým horoskopem musí projít za jediný den. Je totiž propojen s otáčením Země, se střídáním noci a dne. Pokud projde znamením za dvě hodiny, pak lze vydělit 120 minut obsazených ve dvou hodinách 30 stupni obsazených v jednom znamení horoskopu. Pak by nám vyšlo, že se ascendent posune horoskopem o jeden stupeň každé čtyři minuty lidského času. Jenže není to tak přesné, protože rychlost pohybu ascendentu kolísá podle ročních období. To jsem měl na mysli, pane doktore Kedlubne. Moc si vás vážím a chtěl bych vás zpravit o tom, že i můj bratr bestCeler® si vás začíná vážit. Konečně. Láska a pravda vždycky nakonec zvítězí. Že ano, pane doktore. Jak to, že to vím? No von včera u snídaně bratr říkal, že jste velký skřet. Nevím, co to přesně znamená, ale babička vždycky říkávala, že dědeček byl za mlada velký křen, a dědovi to moc lichotilo, tak věřím, že vás rovněž těší, že jste velký Skřet.

Ještě vám pošlu svoje nové verše, napsal jsem je včera při západu slunce

Slyšeti nebeské hvězdy spát
rozžíhá temnotu pokoje
srdce jde mi láskou stlát
hlubinu dobra věčného postoje.

Text Jaroslava Dobeše z archívu Hrobky Old Poetrie.

<< zpět