OSUDY PŘEDMĚTY UHRANUTÉ

Jaroslav Dobeš



“Gardnerovi buď mého šéfa znali lépe než já, a nebo situaci, v niž se nalézala opice Washoe, nevěřili. Kdo by taky věřil, že se v USA nachází vědecký ústav vlastnící šimpanze s řetězem na krku a se jménem Satan. Gardnerovi nehnuli brvou, když jsem jim vyprávěl, jak tamní šimpanzi svému vůdci líbají prsten zpodobňující svinutého hada…”.
(kniha Nejbližší příbuzný)

Washoe se v péči manželů Gardnerových stala nejslavnějším “mluvícím” šimpanzem XX.století. Paní Gardnerová (zemřela roku 1995) byla vídeňská rodačka. Její rodina emigrovala před Hitlerem do Jižní Ameriky a po válce do USA. S rodným jménem Beatrix Tugendhat přišla na svět roku 1933; ve stejném roce se o pár desítek kilometrů na sever rodí její příbuzný Herbert Tugendhat, druhorozený syn páru, který žije v jednom z tehdejších nejdražších moderních domů Evropy. Jejich brněnskou vilu Tugendhat (památka UNESCO) postavil velikán moderní architektury (funkcionalismus) L.M.Rohe (šéf školy Bauhaus) a “obývák” jim oddělil od pracovny stěnou z tajemného polodrahokamu onyxu; přestože stála jen 4% z celkové ceny vily, mohli si místo ní novomanželé Tugendhatovi pořídit pět skromných domů. Přinesl jim drahý onyx štestí?

“Když se Josef, dobrý to muž, dověděl, že je jeho snoubenka těhotná, i když s ní nic neměl, chtěl ji opustit. Ale zdál se mu sen s andělem: “Josefe, Marii oplodnil duch svatý.”
Po probuzení Josef změnil plán a s Marií se oženil. A nedotknul se jí, dokud mu neporodila prvorozeného syna, Ježíše.” 
(Bible, Evangelium Matouše, začátek)
Každoročně 29.-30.července se na počest krádeže v italské Perugi vystavuje podivný prsten. Po staletí lidé věřili, že tento onyxový prsten z katedrály San Lorenzo dal v den svatby Josef těhotné Marii. Přinesl matce Ježíšově onyx štěstí?
Na počest krádeže? Slavný prsten Panny Marie původně vlastnilo jiné město. Holy Ring. Wedding Ring of the Holy Virgin nebo-li italsky Santo Anello della Vergine. Vlastníkem prstenu bylo již 490 let město Chiusi, když se v něm roku 1473 objevil německý mnich (augustián) Wintherius a zásnubní prsten ukradl pro Perugiu. Následovala situace z Pána prstenů. Bratrstvo prstenu vyhlásilo Prstenovou válku. Situaci musel řešit papež Sixtus IV., který se proslavil atentátem na Lorenza Medicejského během mše (pradědeček Kateřiny Medicejské, která přinesla do Francie parfémy). Papež urovnal spor o snubní prsten a zavedl na 8.prosince svátek Neposkvrněného početí Panny Marie. Protože “narodil se Kristus Pán” zazní o 17 dní později, vytyčil tak milník nejkratšího těhotenství v dějinách lidstva.
Válka o onyxový prsten Panny Marie? Manželé Tugendhatovi se již sedmý rok těšili ze dvou dětí a onyxové stěny měnící svou barvu podle úhlu dopadu světla a zraku, když se začalo mluvit o válce. Jen co přes Švýcarsko prchli do Jižní Ameriky, nastěhovalo se do baráku s onyxovou stěnou gestapo.

Nejen ženy si potrpí na parádu. Již císař Konstantin, jenž přestěhoval hlavní město antiky z Říma do dnešního Istanbulu a z křesťanství udělal hlavní náboženství Říše římské, rozdával chrabrým vojákům prsteny se svým jménem (Fidem Constantino). Gestapo a SS, nejobávanější Hitlerovy orgány, vedl Himmler, který rovněž své hrdiny odměňoval prstýnkem se svým jménem. Prstýnek s lebkou ač vypadal strašidelně, nesl uvnitř něžné Mému milému… Himmler (Seinen Lieben bylo zkráceno na S.LB.). Pokud někdo zklamal, musel se “rozvést” a prsten vracel. Vrací si lidé po rozvodu prstýnky?

Častěji ano
Častěji ne
Prodají je a prachy si rozdělí

Himmler miloval skladatele Wagnera, génia, který byl tak šílený, že dokázal složit 16-ti hodinovou operu o prstýnku. Série čtyř oper Prsten Nibelungův pohlíží na prsten jako na prokletí mamonu. Zlato prstenu stálo za zřeknutí se lásky. Ztráta zlatého prstenu vede k jeho prokletí. Buď jej nemáš a jsi touhou po prstenu nemocen, a když jej získáš, jsi proklet k neštěstí.
Jak je to s prsteny a manželstvím? Nosí zlatý prsten, který si vymění ženich s nevěstou štestí?
Chovatel ptáků dává svým svěřencům prsten plechový, a to proto, aby je našel, kdyby uletěli. Proč se ale začali kroužkovat lidi? Nosí jim to štěstí? Kdy to vlastně začalo?
Faraoni a jejich poddaní se rádi zdobili, ale nálezy z hrobek ukazují, že prstýnek byl spíše praktickou pomůckou. Sloužil jim jako přenosné pečetní razítko. Ale skutečnost jejich života nikdy nepoznáme, takže se přesuneme do doby života Panny Marie, ve které byla hvězdou všech oborů od duchovna až po politiku osoba Apollonia z Thyany. S Marií má společné tradiční místo úmrtí; oba dle legendy zemřeli ve městě Efezu.
Za života Apollonius nosil prstýnky. Ty mu pomáhaly vyhánět z lidí a míst zlé duchy. Nejznámější takovou nehmotnou bitvu svedl s nevěstou. Mladík byl tak poblázněný láskou a vášní, že přestal myslet. “Vždyť tu ženskou vůbec neznáš!” Povídá Apollonius, který už poznal, že se jedna o “upírku” Lamiu. Lamie využívaly sexy přestrojení k tomu, aby si po svatební noci smlsly na krvi a mase ženichově. Apollonius jelimana zachránil možná díky magickému prstenu. Jenže kterému prstenu? Chtělo by to nějaký recept. Není. Víme jen, že Apollonius používal na každý den v týdnu prsten jiný. Podle planetárních vládců dne, takže jestli použil v antice velmi ceněný onyx, pak se bitva s upírkou musela odehrát v pondělí (bílý “lunární” onyx) a nebo v sobotu (černý “saturnský” onyx). Možná raději použil jiné bílé či černé kameny, protože onyx nemá v magii nejlepší pověst. Může sice dodávat odvahu ke zkouškám a střetům, ale také může strašit. Zlý duch uvězněný uvnitř kamene během spánku lidí chodí na vycházky coby noční můra. Pověst je nejsilnější v případech darovaného onyxu. Tugendhatovi si svou onyxovou stěnu tvrdě zaplatili; v jejich případě by onyxový démon neměl škodit příliš. 

Poté, co Himmler během deseti let rozdal přes deset tisíc prstýnků “milému XY”, spáchal sebevraždu a gestapo se vystěhovalo z vily. Hurá! Ne tak docela. Jen co prstýnkáři vypadli, nastěhovali se Stalinovi hoši. Stalin sice žádné prstýnky nerozdával, ale zato jeho vojáci jezdili na koních. Koně si zaparkovali v onyxové vile Tugendhatových; ti si přesto žili fajn. Možná kdyby onyxovou stěnu dostali darem, démon by jejich osud obrátil naruby.
Josef měl onyxový prsten Marii darovat. Bojím. Bojím. Neboj. Kletba možná nefunguje, Marie se dožila požehnaného věku a stala se nejslavnější ženou světa. Ale byla štastná?

• Otěhotněla bez sexu a dle některých verzí sex během manželství nepoznala
  
  
• Měla manžela, který věděl, že vychovává dítě, které není jeho
  
  
• Ztratila domov a celý život trávila jako emigrantka nebo tulačka
  
  
• Syn k ní měl divný vztah; Ježíš jí neříkal “matko” ale “ženo”. “Došlo víno“, řekla matka Ježíšova jemu. “Co je nám po tom, ženo?” odpověděl Ježíš. (Bible, Evangelium sv. Jana)
  
  
• Její manžel podle všeho odešel nebo zemřel brzy a ona žila se svým synem na cestách
  
  
• Syna “bezdůvodně” před jejíma očima zabili. Celou dobu se na to dívala a když umíral, požádal “kámoše” (Jana), aby se o ni postaral.
  

Osud to určitě nebyl růženínový, spíše jako z legend onyxového démona.
Onyx má nosit smůlu; ale jak to dělá? Mluví se o démonovi, mluví se o prokletí, ale kdo by na to dnes věřil? Prsteny a kameny mají na člověka působit skrze neviditelné vyzařování mezi tělem a aurou, jenže jak si něco takového představit? Co nejde měřit, nejde zkoumat. Ledaže bychom zkoumali až výsledky takovýchto neměřitelných vlivů. Testované skupině rozdáme onyxové prstýnky (někteří dostanou placebo prstýnky) a budeme studovat jejich onyxové tragedie života. Ty pak porovnáme s placebo skupinou a je hotovo. A co když onyxový démon skutečně funguje? Kdo si vezme riziko utrpení testované skupiny na starost? Himmler se otrávil a nikdo jiný na to nemá žaludek. Zkusíme něco méně riskantního, něco méně osudového. Třeba svatbu. První. Druhou. Pátou, to je fuk. Jdete k oltáři a přemýšlíte, jestli jste něco nezapomněli. Doklady, partnera, rodiče, prstýnky… Berete si ji dobrovolně? Místo “Ano” je ticho. Hosté buď rty napovídají a nebo po sobě pokukují. Co se děje??? To je trapas. Oněměl? Rozmyslel si to? Nikoliv, ženich zdědil tajemství číselníků. Toto bratrstvo už po generace v duchu počítá, než řekne “Ano”. Pokud řekne “Ano” do deseti, je z klubu vyloučen. Vydrží-li do jedenácti, stane se klubovým lokajem. I jedenáct je hodno nirvány, čas se totiž zastavil. Legendy klubu číselníků se dokázaly přiblížit dvacítce. “Ano”. Zaznělo na konci doby ledové. Nasaďte si prstýnky, hovadí. (Poslední slovo si jen myslel, protože počítání bere jako urážku sebe a svého úřadu).
Na který prst?
Na kterou ruku?
Že je to jasné? Levý prsteníček? Já vím, levá ruka má blíž k srdci. Ve středověku lékaři alchymisté dokonce věřili, že v levém prsteníčku je žíla propojená “directly to the Heart”.  Jó, srdcová záležitost… Hovno. Politika. Pravá ruka byla obsazená prsteny biskupů, papežů a jiných církevních hodnostářů, a proto, aby se to nepletlo s “méněcennou” aktivitou poddaných, bylo ve středověku zákonem nařízeno dávat snubní prstýnek na levičku nevěsty.

Chlapi snubní prstýnek neměli. Ty zavedli až šperkařské reklamy ve XX.století. Takže ženáče sundávající si prstýnek na znamení vstupu cizí kočky do restaurace ve starých románech nehledejte.
Ne všichni pravidlo levé ruky poslouchali. Ne všude nařízení “prsten snubní na levičku” platilo. Já nemám proti levé ruce nic, dokonce se domnívám, že by se měl každý naučit psát rukama oběma, ale jsou země, kde levá ruka nesmí na stůl. Tak jako poctivý křesťan nepřiloží ústa k orgánům hlavním, protože ústa Bůh stvořil k mluvení a jezení, tak poctivý hinduista nepřiloží levou ruku k ústům. Ústa a vše, co s nimi přijde do styku, obsluhuje pravačka, a levačka má záhonek pod plínkami. Jo, blíž k srdci. V Indii blíž k prdeli.
Slavný renesanční malíř Ghirlandaio na fresce, kterou maloval těsně po válce o ukradený onyxový prsten Panny Marie, zachytil právě prsten, který dostala od manžela - na jejím pravém prsteníčku. (Freska je v kostele Santa Croce ve Florencii). Možná vám jméno tohoto malíře nic neříká, ale Rafaela znáte určitě. V roce 1504 Rafael maluje obraz Svatba (Spozalicio); Marie s nastavenou rukou “přebírá” prsten od Josefa. Kterou ruku nastavila? Levou má položenou kdesi na podbřišku (obraz je v Miláně). Levá, pravá, není to jedno? No, to byste právě měli zjistit vy.
Jak? No třeba skrze rozvodové a porodní statistiky srovnatelných zemí. Jedna země se zvykem navlékat snubní prsten na levičku a druhá z těch, co navlékají na pravačku. Nerad bych vás popletl, takže obrazy neobrazy, Itálie patří mezi levoruké, stejně jako Indie (prsten není jídlo). Většina zemí světa v den svatby okroužkuje ruku levou, ale výjimky existují. Mezi pravoruké svatbaře patří Řecko, Španìlsko, Polsko, Norsko, Peru, Kolumbie, Venezuela, Rusko, Ukrajina, Německo, Rakousko, Srbsko… (Jsou to jen prvotní informace, pro výzkum je třeba je ověřit).

Koho bych tedy srovnával? Třeba:

• Pravoruké Norsko s levorukým Švédskem
  
  
• Pravoruké Srbsko s levorukým Rumunskem nebo Chorvatskem
  
  
• Pravoruké Španelsko s levorukým Portugalskem
  
  
• Pravoruké Řecko s levorukou Itálií nebo Istanbulem
  
  
• Pravoruké Německo s levorukou Francií
  
  
• Pravoruké Polsko s levorukým Slovenskem
  
  
• Pravorukou Kolumbii, Venezuelu s levorukou Brazílií atp.

Asi nejzajímavější by byl výzkum v Holandsku, kde katolická polovina je “levoruká” a protestantská je “pravoruká”; jenže podobné náboženské statistiky jsou většinou nemožné. Zajímavě k problematice přistupují Izraelci. V den svatby jsou “pravorucí”, ale pak v civilu prsten nosí na ruce levé.
A to se všichni shodli na prsteníčku. Teda pokud prstýnek není malý nebo velký. Od oka bych si tipnul, že onyxový snubní prstýnek z Perugie byl Panně Marii velký. Nosila ho pak na prostředníčku nebo na palci? Byl by v tom rozdíl? Esotericky určitě. Ovšem jaký, to opět není jisté. Zatímco západní nauky spojují prsteníček s uměleckou tvořivostí, talentem, emocemi a s múzami, pak východní tradice (např. akupunktura) přisuzuje prsteníčku živel Kovu a jeho dosti usedlé a nudné vlastnosti. Kdo má pravdu? O tom se dá buď nekonečně hádat, a nebo se stačí krátce zamyslet. Přináší stav manželský a snubní prsten na prsteníčku spíše umělcův svobodný život a nebo usedlou nudu kovových jistot?
Buď prsten zesiluje tyto vlastnosti prsteníčku, a nebo naopak svazuje vlastnosti původně emotivně umělecké. Pokud zlaté prsteny svazují, pak je nutné zcela přepsat všechny nauky o prstenech a drahých kamenech (možné to ale je). Prozatím budu vycházet z teorie, že prsten pouze posílí kovovou nudu zajištěného pohodlí.
Pokud by si nevěsta nebo ženich dali příliš velký prsten na prostředníček, mnoho by tím nezměnili. Živel Země prostředníčku přisuzovaný obsahuje velmi podobný životní styl jako kovový prsteníček. Snad by jen prostředníčkový ženich či nevěsta více dbali na stravování, protože živel Země spravuje žaludek. V západní esoterice bychom docílili změny v tom, že prostředníčkový partner by ještě více myslel na sebe a své ego, svůj majetek, a na své místo v jeho světě; ovšem totéž lze většinou říci i o lidech, jimž láska prochází žaludkem.

Asi největší proměna by nastala, kdyby si novomanželé příliš velké snubní prstýnky začali dávat na palec. Touha po svobodě, zábavě a růstu (živel Dřeva) s palcem spojuje jak západ, tak východ. Vzhledem k nepraktičnosti a k podivnosti prstenu na palci se tato varianta téměř nestává, a proto přeskočíme ke snubním prstýnkům malým. Ty končívají na ukazováčku nebo na malíčku.
Podle akupunktury je právě ukazováček srdečním prstem (živel Ohně); v západní esoterice je spojen s kariérou. V obou případech je zde snaha užít a využít každou minutu života. Žádné sedačkové manželství před televizí, ale akce. Pro ty, co chtějí pohnout svým životem vpřed, je ukazováček nejvhodnějším místem pro povzbuzující prsten. Rozhodně ne pro onyxového démona. Jenomže pohyb vpřed může znamenat, že toho druhého necháme za sebou. Malíček je spojován s pohlavními orgány a pocity (živel Vody), také se strachem, úzkostmi a jejich překonáváním a nepřekonáváním.
Každá pozice prstenu by měla mít své výhody i nevýhody. Nadšené a živelné prsty mohou končit životní nehodou či vyhořením. Poklidné prsty nudných jistot mohou končit naprostým ustrnutím a depresemi.
Je zvláštní, jak málo víme o snubních prstýncích, i když je začali používat již staří Římané. Jejich tradici měl obnovit papež Mikuláš (zemřel 867) a o nemnoho let později zavedl opat z Cluny dušičky. Památka zesnulých i snubní prstýnky přežily a žijí s námi i dnes. Narození. Svatba. Smrt. Byly považovány za tři hlavní milníky života lidského. Někteří, jako Jindra VIII., si životní milníky poněkud rozšířili. Narození. Svatba. Svatba. Svatba. Svatba. Svatba. Svatba. Smrt. Z těchto tří tradičních milníků jen svatba byla ovlivnitelná lidskou vůlí. Dnes je doba jiná, a životních milníků má každý tolik, na kolik se zmůže. A všichni dnes věříme na svobodnou tvorbu vlastního osudu.
Využíváme ale skutečně všechny možnosti, jak vytvořit svou co nejlepší budoucnost? Skutečně nelze čarovat? Nemyslím čarovat ve stylu bájí nebo středověku, myslím používání jakýchsi zatím nevyřčených “přírodních” zákonů života.  Fungovala gravitace před jejím objevením Newtonem? Sbírali lidé spadlá jablka na zemi a nebo je museli lapat jako letícího motýla do síťky? Přírodní zákony fungují i bez jejich objevení. Pokusme se objevit některé z nich v této disertačce a nebo se aspoň naučme sbírat jablka na zemi. V dnešní rádoby vědecké době je všichni lapáme ve vzduchu jako motýly a nebo čekáme, až nám oloupaná spadnou do huby. Většinou marně. Přitom se jedná o nejdůležitější plody života jednotlivce. O štěstí. Lásku. Naplnění. Spokojenost. Tisíce let si navlékáme snubní prstýnky, ale jen minimum manželství přináší dokonalé oboustranné štìstí. Většina lidí se již po pár letech ve škole naučí počítat algoritmy, ale v životě se pak motáme jak slepí blázni.
Prodáváme dny a týdny svého mládí za naleštěné věcičky. Zbavujeme se svých snů, spokojenosti a osobní svobody, aniž by nás k tomu nějaký otrokář či feudál nutil. A sledujeme další slepé blázny ve víře, že právě oni vědí, kamže všichni pochodují. Oni si ovšem totéž myslí o tobě. A tak to jde dál a dál, až se ocitneme na vrcholu života, u posledního milníku. Není to porod, a není to svatba.

Smrt provázela ve starém Egyptě krev bohyně Isis. Zřejmě se jí říkalo SA. HAM SA je velmi účinná jógová mantra. Nádech ham (představte si tento zvuk) a výdech sa (tedy krev Isis, která se dávala na krk mumiím). Krev Isis chrání duši zesnulého při cestě životem po životě. Pikantní je, že někteří tento talisman vypadající jako anch s lidským tělem považují za první tampóny lidstva. Menses? Šup Sa a nic se neděje.
Krev Isis se často vyráběla z krvavého achátu zvaného karneol. Kořenem názvu má být maso (carne - carnival - masopust). Karneol je blízký příbuzný onyxu, stejně jako sardonyxu (nahnědlý achát), z něhož měl prsten věhlasný tyran Polycartus, nepřítel Apolloniova duchovního vzoru, Pythagora. Jak se vypořádat s nepřítelem ví každý, ale jak s nepřítelem žít? Pythagoras před sardonyxovým prstenem utekl do ciziny, ale co kdyby za něj nebo za jeho dceru byl ženatý? Pocity únavy by střídala zklamanost, bezmoc by střídala naštvání, a dny by pomalu plynuly k třetímu milníku lidského života. Zásadní, první obrana v takovýchto situacích soužití s někým, kdo nám vědomě či nevědomě ubližuje? Esoterika radí zbavit se všeho, co je od tohoto člověka a co se dotýká našeho těla, tedy i prstýnky. Ale to už jsme na druhé straně toho všeho, v jiné lekci. Dnes jsme prstýnky nasazovali, i když někdy pomalu s počítáním. Celá studie teď je o tom, jak dosáhnout toho, aby lidé prstýnky sundávat nemuseli, protože jsou štastní. Pokud toto ve svých disertačkách nevyzkoumáte, tak příště uděláme zadání práce na sundávání prstýnků. No a pro ty, co tak dlouho nevydrží čekat, zde máme dvě rady závěrem:

• Koupený nebo nalezený onyx není sice Štastný kámen, ale dokáže chránit před zlem druhých (obzvláště pravý černý onyx), tím, že jim - jako zrcadlo - vrací zlo zpět.

A rada druhá?

• Darujte něco pěkného s onyxem svému nepříteli; on už si s ním démon poradí.

 

(Odborné pokračování najdete v zadání disertačka fakulty Aurarelax® a Artantra®)

Text Jaroslava Dobeše z archívu Hrobky Old Poetrie.

<< zpět